Proč levandulovej cylindr?

Až potkáš smrťáka, co uděláš? 

Správně, vysměješ se mu do ksichtu.

 Nemusí si přijít pro tebe. Může si přijít pro tvýho kámoše. Nebo pro tvou kámošku. Může si přijít pro lidi, který máš rád. Kdykoliv, kdekoliv, žádný RSVP, totálně nezvanej host. 

A ty musíš bejt vždycky připravenej dát mu najevo, že si z něj do gatí nenaděláš, ani kdyby si tam pro tebe a tvý bros napochodoval s celym regimentem. V takovou chvíli se postav před svý kámoše, pro který si tam zubatej přišel, podívej se mu přímo do těch jeho vymletejch očních důlků...

...a cvrnkni si prstama do krempy svýho LEVANDULOVÝHO CYLINDRU.
 

 Protože jestli i smrťák, už takhle bílej jako smrt, umí před něčím ještě o pár odstínů zblednout, tak jsou to právě levandulový cylindry. Cvrkni si prstama do cylindru – a smrťák si cvrnkne do kalhot.
Důvod je prostej: cylindr je symbol absolutního fakáče, vztyčenýho do palebný linie ran osudu.

Vysvětlím ti, jak k tomu došlo.

 Když si v roce 1797 vyrazil anglickej kloboučník John Hetherington na procházku v prvnim cylindru na světě (kterej krátce předtím vynalez ve svý kloboučnický laborce), málem tím oddělal půlku ulice. Ženský při pohledu na monstróznost na jeho makovici padaly do mdlob, psiska štěkaly tak, že z toho půlce Londýna popraskaly okenní tabulky, a když se dal zpanikařenej dav podle dobovýho svědectví před nevídaným komínoidním útvarem na kloboučníkově hlavě na hromadnej úprk, povalil v hrůze k zemi kolemjdoucího poslíčka a přerazil mu ruku. 
Vynálezce cylindru za to dotáhli až před soud, kde mu chtěli dát flastr za to, že si dovolil navlíct si na kebuli „vysokou konstrukci, jejíž zářivé odlesky hrozily vyděšením plachých a skromných spoluobčanů“.

Co na to říct? 

Snad jen jediný: Kašlat na ty sraby!
Nasadit si cylindr chtělo tenkrát od Hetheringtona dvě, respektive tři věci: 
Za prvý: hlavu. A za druhý: koule. 
Bez hlavy si cylindr nenasadíš a bez koulí na to prostě nemáš, ať seš ženská, nebo chlap. A nezapomínejme ještě na jednu věc: dobový svědectví o panice v londýnskejch ulicích si všímá jenom těch normies, který před kloboukovou revolucí na Hetheringtonově myslivně vzali nohy na ramena. Jenže vzhledem k tomu, co následně potvrdila historie, tam v tu samou chvíli bylo nepochybně i pár frajerů a frajerek, kterejm se při pohledu na bezprecedentní pokrývku kloboučníkovy hlavy nadšením rozšířily zorničky do velikosti laufů dvouhlavňový brokovnice. 
 A tihle velice rychle pochopili, že Hethering si na hlavu nenarazil nic menšího, než symbol. Symbol toho, že se nepoděláš. 
Nepoděláš se před panikařícím davem, nepoděláš se před dobovýma konvencema. Nepoděláš se před ničím.
Vezmi si pár z těch borců a borkyň, který si cylindr od tý doby prdli na hlavu: vesměs jsou to lidi, na který si v životě sahaly všemožný neřádstva. A oni se těm mizériím dokázali jeden jako druhej podívat do očí a na pozdrav jim cvrnknout do krempy svejch nablejskanejch cylindrů: vezmi si Winstona Churchilla, kterej v cylindru rozkopal zadek Hitlerovi; Marlene Dietrichovou, která s cylindrem na hlavě obrátila naruby představy o ženský garderóbě; vezmi si Abrahama Lincolna; Slashe z Guns N´Roses; Strýčka Sama. Sakra, vezmi si Strýčka Skrblíka.

Slušná cylindrová skvadra, ne?

Ať děláš, co děláš, když máš na hlavě cylindr, je o tobě jasný jedno: nemůžeš se krčit. Každej, kdo se kdy zkusil krčit s cylindrem na hlavě, o něj přišel, protože mu z tý hlavy prostě spad. A tak to má bejt. Cylindr není pro ty, co se krčej. Cylindr je pro ty, co stojej pořádně narovnaný. Stojej pevně. Stojej hrdě. Civěj osudu přímo do očí – a neuhejbaj pohledem.
Čekaj, až uhne pohledem ten druhej. I kdyby to měl bejt nakrásně smrťák s nabroušenou kosou.
Tak co jinýho než cylindr bys chtěl mít, sakra, na hlavě, až ti smrťák ukáže svůj dokonalej chrup?
Nemusí si přijít pro tebe. Stačí, aby si chtěl došlápnout na někoho z tvejch přátel. Stačí, aby si začal brousit kosu a počumovat po lidech, který jsou tvýmu srdci nejdražší. Tak co uděláš?
Budeš se krčit? Ne. Vysměješ se smrťákovi rovnou do ksichtu! 
Postavíš se po bok svejch přátel a budeš tam stát jak válečnej parťák v nejtvrdším boji jejich životů – protože tohle taky nejtvrdší boj jejich životů je. Podpoříš je, podepřeš je. Neuhneš pohledem, neuhneš charakterem. Tvůj cylindr se nad váma bude tyčit jak maják lepších zítřků a ať už proti vám bude stát jakákoliv zrůda, garantuju ti, že se jí při tom pohledu roztřepou kolena jak pekáč sulcu ve vířivce.
Líbí? Jo, mě taky.
Ale je tu ještě jedna věc.
Ten cylindr na tý tvý nádherný makovici musí bejt levandulovej. 
Až ti řeknu, proč, nebude se ti to líbit. Ale garantuju ti, že pak se ti to začne líbit zatraceně moc.
Ten cylindr musí bejt levandulovej, protože teď si smrťák přišel pro tvý kámoše a ty musíš udělat jedno:
 STRHNOUT NA SEBE POZORNOST.

Proto je ten cylindr levandulovej. 

Proto, aby to všivý zlo, který si sem naklusalo pro tvý milovaný brášky a kámošky, na chvíli odvrátilo pozornost od nich – a přesměrovalo ji na tebe. Na tebe, kterej seš v tuhle chvíli silnější. Rozuměj, pro tvý nejdražší si přišla smrt. Takže si nasaď levandulovej cylindr, aby přestala šikanovat je a šla chvíli po tobě. Dokud se neseberou. Dokud nezesílej. Dokud nebudou silný bojovat. Jako teď ty. Říkal jsem ti, že se ti to nejdřív nebude líbit. Ale pak se ti to začne líbit zatraceně moc.
Protože ty s tím levadulovým cylindrem na hlavě vykreješ ránu osudu pro svý kámoše. A ustojíš to. Dáš jim sílu. Dáš jim víru. A dáš jim čas, kterej potřebujou, aby se tomu hnusu, co si pro ně přišel, dokázali postavit s nově nabytou silou. Postavit se tvrdě. Postavit se hrdě. A ukázat mu fakáče. Až smrťákovi sklouznou zuby po tvým levandulovým cylindru jak flusanec po rozpáleným teflonu, dojde mu, že ti pořádně naletěl. Ale až se otočí zpátky, docvakne mu taky, že prohrál. Protože teď už proti němu stojíte s levandulovejma cylindrama dva. A pak tři. A pak je vás deset. Padesát. Vykryls ránu osudu. A sám ses stal symbolem, kterej zrodí další. Armádu borců v nádhernejch zářivejch klóbrcích. Proto máš levandulovej cylindr. 
Nos ho hrdě. Cvrnkni do krempy.

FUCK CANCER.