Než jsme napnuli plachty

V sobotu večer 25. července jsme vyrazili z Prahy a přes noc zamířili do Nizozemska. Než jsme se postavili na palubu vlastní lodi, čekal nás krásný den v Amsterdamu.
Abychom se správně naladili na plavbu, navštívili jsme námořní muzeum Het Scheepvaartmuseum. Prošli jsme se historií nizozemského mořeplavectví, prohlédli si lodě a zjistili, že Nizozemci mají vodu zkrátka v krvi. Potom jsme vyrazili do ulic Amsterdamu a večer pokračovali do přístavního města Harlingen.
Právě tam na nás čekala Zuid-Holland – historická dvoustěžňová plachetnice, která se na několik dalších dní stala naším domovem.

Heroes na palubě doprovázeli organizátor David Foldyna, šéfkuchař Marco Giampaoli se zkušenostmi z michelinských restaurací a MUDr. Pavel Kubů, který během plavby zajišťoval lékařský dohled.
O naše námořnické zážitky, bezpečnou plavbu a hlavně dobrou náladu se starali kapitán Tossi a naše skvělá průvodkyně Nikča, která je také jednou z našich statečných Heroes. A jak jsme brzy zjistili, čekala je s námi nejen práce s plachtami, ale také pořádná dávka trpělivosti.

Z cestujících se stává posádka

První den nám vítr zpočátku příliš nepřál. To ale vůbec nevadilo, času na učení bylo víc než dost.
Po proplutí zdymadly se před námi otevřela hladina jezera IJsselmeer. Nikča nás mezitím seznamovala s pravidly pohybu na lodi, bezpečností, prací s lany i vázáním námořnických uzlů.
Zpočátku se některé provazy možná vzpíraly víc než samotné jezero, ale s každým dalším pokusem jsme si byli jistější. Postupně jsme přestali být skupinou cestujících a začali fungovat jako posádka.
Naší první zastávkou se stalo přístavní městečko Makkum. Po dni na palubě jsme si užili volné odpoledne, procházku městem a někteří odvážlivci dokonce zamířili na místní pláž a vykoupali se.

Od Makkumu k úplňku nad Stavorenem

Další plavba nás zavedla do Stavorenu, jednoho z historických fríských měst na břehu IJsselmeeru. Malebné uličky, lodě v přístavu a slavný příběh Paní ze Stavorenu vytvořily dokonalou kulisu pro další společné odpoledne. Každý si ho užil po svém. Někdo se vydal objevovat město, jiný poseděl u vody a další zakončil den pravým nizozemským kibbelingem.

Večer nad přístavem vyšel téměř dokonale kulatý měsíc. A přestože jsme měli za sebou teprve několik společných dní, bylo čím dál jasnější, že tahle cesta nebude jen o místech, která navštívíme.
Na palubě se začaly přirozeně otevírat příběhy. O nemoci, strachu, léčbě, návratech i nových začátcích. Bez nucení a bez potřeby všechno vysvětlovat. Naši Heroes se na sebe napojili způsobem, který se těžko plánuje, ale o to silněji se prožívá.

Zjistili, že v tom, co mají za sebou, ani v tom, co je ještě čeká, už nemusejí být sami.

Konečně na otevřeném moři

Ze Stavorenu jsme se postupně vrátili do Harlingenu, odkud jsme mohli vyrazit za opravdovým mořským dobrodružstvím.
Zvedly se plachty, loď se opřela do větru a před námi se otevřelo Waddenské moře. Konečně přišla chvíle, na kterou jsme čekali.
Během plavby jsme zahlédli tuleně a také několik delfínů, kteří nás část cesty doprovázeli. Na palubě se střídalo nadšení, smích, překvapené výkřiky i tiché pozorování hladiny.

Naším dalším cílem byl ostrov Terschelling. Původně jsme na něm měli strávit jen jedno odpoledne, rychle nám ale došlo, že by to byla velká škoda. Rozhodli jsme se proto pobyt prodloužit a ostrov si opravdu užít.
Procházeli jsme krajinou plnou brusinek a rakytníku, pokračovali k písečným dunám a došli až k pobřeží Severního moře. Zastihli jsme ho při odlivu, kdy se voda stáhla daleko od břehu a před námi se otevřela rozlehlá písečná krajina.
Na chvíli nebylo potřeba nic řešit. Jen jít, dívat se a být.

Noc, kdy jsme zakotvili na mořském dně

Jedním z nejsilnějších námořnických zážitků byla naše poslední noc na lodi.

Zuid-Holland jsme nechali při odlivu bezpečně dosednout na mořské dno. Když voda ustoupila, mohli jsme přímo z paluby sejít na písečnou mělčinu a zažít pravý sandbank. Zážitek, při kterém loď nepluje, ale odpočívá uprostřed moře na písku.

Kolem nás nebyl přístav, město ani ruch. Jen loď, posádka a krajina, kterou za několik hodin znovu zakryje příliv.
Právě v podobných chvílích člověku dochází, jak málo někdy stačí k pocitu opravdové svobody.

Květiny pro Davida

Už při vzniku myšlenky na první plavbu bylo jasné, že na palubě bude mít své místo také David Průša, náš Hero, přítel a vášnivý jachtař, který nás opustil příliš brzy.

Před cestou k naší poslední zastávce jsme proto na chvíli ztišili loď i sami sebe.
Uprostřed moře zazněla vážná hudba. V tichosti jsme na hladinu položili květiny a nechali je odplout za Davidem. Každý se svou vlastní vzpomínkou, myšlenkou nebo pocitem, pro který nebylo potřeba hledat slova.

Byla to tichá a silná chvíle. Chvíle, kdy moře neslo naši vzpomínku dál.

Přestože David nemohl být na palubě s námi, jeho příběh a vzpomínka na něj provázely celou plavbu.

Co si odvážíme domů

První ozdravná plavba nebyla jen o krásných místech, plachtách a uzlech ani o tom, co všechno jsme se na palubě naučili. Byla především o lidech.

O Heroes, kteří měli odvahu nastoupit na loď, vyrazit do neznáma a otevřít se novým zážitkům i jeden druhému. O rozhovorech, které vznikaly mezi snídaní a vytahováním plachet. O smíchu, který se nesl přes palubu. A také o tichu, ve kterém nebylo nutné nic vysvětlovat.

Žádná plavba nemůže změnit to, čím si naši Heroes prošli. Může jim ale přinést nové zážitky, radost a přátelství, která pokračují i po návratu na břeh. A možná právě to je někdy ten nejdůležitější vítr do plachet.

Poděkování

Děkujeme především našim Heroes, že se s námi vydali na první ozdravnou plavbu. Za jejich humor, otevřenost a za to, jak přirozeně si během několika společných dní dokázali být navzájem oporou.

Velké díky patří kapitánovi Tossimu a Nikče za jejich nekonečnou trpělivost, péči, bezpečnou plavbu a za všechno, co nás na palubě naučili.

Děkujeme všem, kdo se na organizaci a průběhu plavby podíleli.

A samozřejmě děkujeme celému týmu Fuck Cancer za možnost uskutečnit vůbec první ozdravnou plavbu, stejně tak děkujeme všem, kteří nás podporují a budou podporovat, aby byly ozdravné pobyty pro Heroes možné.

Poprvé jsme vypluli jako skupina lidí, kteří se většinou neznali. Domů jsme se vraceli jako posádka.

Tak ať nám všem vítr fouká správným směrem!

A Fuck Cancer!