Z Dakaru rovnou na Orlík

Tentokrát jsme začali ještě dřív, než jsme vůbec vytáhli plachty. Páteční večer patřil Kateřině a Petru Váňovým a jejich poněkud netradiční svatební cestě, Rallye Dakar. Kačka, která má sama za sebou onkologickou léčbu, se společně s manželem postavila jedné z nejnáročnějších motoristických výzev. A jestli si někdo představoval romantickou historku o tom, jak si novomanželé sbalili kufry a vyrazili závodit do pouště, realita byla o něco divočejší. Ještě zhruba měsíc před odjezdem do Španělska totiž jejich auto nebylo úplně hotové. Nakonec ale vyrazili. A v pátek nám o celé cestě vyprávěli tak, že bychom se chvílemi nejradši posadili do auta s nimi.

Večer zakončil dakarový kvíz, při kterém se ukázalo, kdo během přednášky opravdu dával pozor, a kdo se prostě nechal unést příběhem.

Sobota. Vedro, plachty a vítr, který měl jiné plány

Po společné snídani přišel čas přesunout se tam, kvůli čemu jsme se na Orlíku zase sešli. Na vodu.

Na startu se potkalo přibližně 20 týmů ve dvou kategoriích, včetně dvou menších lodí pod šest metrů. Podmínky nám ale tentokrát nic zadarmo dát nehodlaly. Slunce pálilo, pitný režim se stal skoro stejně důležitou součástí závodu jako práce s plachtami a vítr? Ten si vzal na sobotu téměř volno. K tomu všemu letos Orlík ukazoval úplně jinou tvář než obvykle. Hladina přehrady byla přibližně o jedenáct metrů níž a závodilo se tak v podmínkách, které tu běžně nezažíváme. Přesto se podařilo odjet dva závody. Nebyl to den rychlých průletů po hladině ani dramatických soubojů v náklonu. O to víc bylo potřeba trpělivosti, soustředění a schopnosti využít každý závan, který přišel.

A když se vítr konečně objevil, bylo zatraceně dobré být připravený.

Z vody ke stolu

Po závodech jsme plachty vyměnili za společnou večeři. Tentokrát se o ni místo Marca Giampaoliho postaral jeho kamarád a kolega Radek David, a hlad po dni stráveném na vodě rozhodně nezůstal bez odpovědi.

Ještě než se začalo nalévat víno, převzal na chvíli večer kouzelník Jan Komberec. A místo klidného trávení po večeři jsme tak chvíli přemýšleli, jak nám některé věci právě zmizely před očima, a hlavně se u toho dost nasmáli. Pak už přišlo na řadu víno. Degustací nás provedl Martin Marek a během večera jsme ochutnali 8 vzorků. A protože sobotní večer měl ještě pár es v rukávu, vínem rozhodně nekončil.

Pro všechny účastníky jsme měli připravnou i tombolu a chvíle napětí tentokrát nesouvisely s větrem ani se startovní čárou. Po hře jsme díky štědrým dárcům navíc vybrali 30 tisíc a naše Kateřina mu za štědrost věnovala speciální balíček spojený s Dakarem.

Memoriál, který žije dál

Davidův memoriál není o tichém vzpomínání někde stranou. Je na vodě, mezi lidmi, v závodě, u společného stolu a v hromadě smíchu, která se během víkendu ozývá ze všech stran.

A právě tak nám to dává smysl. Jedním z Davidových přání bylo podívat se na regattu na Orlíku. Dnes právě tahle regatta nese jeho jméno a připomíná ho způsobem, který je jí vlastní, společně, na vodě a s plachtami nahoře.

Kvůli tomuhle se vracíme

Mohli bychom letošní regattu měřit počtem lodí, závodů nebo získanou částkou. Jenže to hlavní se do tabulky stejně nevejde. Byl to víkend plný smíchu, dobrého jídla, dlouhých večerů a lidí, kteří spolu prostě rádi jsou. Naši Heroes znovu usedli na závodní lodě, potkali nové tváře i ty, které už dobře znají, a užili si další společné dny na Orlíku.

Počasí si tentokrát hrálo podle vlastních pravidel. Orlík měl vody nezvykle málo, vítru bylo ještě míň. Ale lodě vypluly, závody se odjely a Davidův memoriál má za sebou další ročník přesně tam, kam patří.

Na vodě.
Fuck Cancer!