Představujeme vám 5 našich Heroes, kteří si vytáhli toho Černýho Petra, ale úsměv na tváři jim to nesebralo.

Madlen, Ivet, Robin, Baru a Petr

Madlen:  „Hlavně se z toho neposrat.“

Diagnóza: Osteosarkom (levé koleno)
Věk: 13 let
Aktuálně: po onkologické léčbě, ale stále v péči ortopedie/chirurgie

Jsem Madlen, je mi 13 let a před dvěma lety jsem dostala rakovinu. Byl to Osteosarkom a ten bývá v kostech. Já ho měla nad kolenem. Bylo to poměrně hodně, hodně složitý. Nejdřív jsem měla chemoterapie, poté následovala operace, která  proběhla v polovině části chemoterapií, kde mi vyměnili koleno. Dokončila jsem chemoterapii a bohužel nastaly komplikace. Dřík, který jsem měla, se mi začal viklat a tak mi tam můj lékař dal dva šrouby, ale dostal se mi tam zánět. Po několika týdnech antibiotik se mi ale otevřelo koleno a já jsem viděla holým okem tu moji endoprotézu. Přišlo mi to  hustý, ale mamka měla jiný názor :). No každopádně celý koleno muselo jít ven. Dali mi antibiotický kostní cement a já měla 9 měsíců nohu bez kolene, než mi dali nový koleno. Těch několik měsíců jsem musela mít nohu narovno nataženou, což si asi umíte představit, jaký to byl vopruz. Chtěla jsem běhat, skákat a ne být o berlích.

Teď mi postupně natahují kosti a až se to dotáhne, tak mi to vymění za dospělácký koleno. To musíme počkat, až mi ta druhá noha doroste a  zastaví se mi růst.

Celá příběh z pohledu maminky Madlen najdeš tady.

Ivet:  „Když člověk dostane strach, je na nejlepší cestě prohrát…já strach nikdy neměla. Mě jenom štvalo, že mi je furt tak ku*evsky špatně.“

Diagnóza: Sklerotizujíci osteoplastický osteosarkom (klínový výběžek)
Věk: 21 let
Aktuálně: po onkologické léčbě, zdravá

Na podzim roku 2015 jsem začala v noci chrápat i přes to, že mi ve 4 letech vytrhli nosní mandle. Pediatrička mě poslala na ORL s podezřením na angínu s velkým abscesem. Ten samý den mě doktor na ORL objednal na CT se slovy “ je tam něco, co tam nepatří”. V prosinci přišly výsledky s 5 -ti centimetrovým kostěným nádorem na výběžku klínové kosti. Následovala první konzultace a první biopsie. Výsledky přišly po 6 -ti týdnech, protože kost museli nejdřív odvápnit. Byly to fakt “perfektní” Vánoce. Zjistili, že odebraný vzorek byl moc malý a poslali mě rovnou do dětské fakultní nemocnice v Brně k prof. Štěrbovi. Ten rozhodl, že si mě tam nechají a rovnou udělají druhou biopsii. Po operaci jsem se probudila na onkologické jipce. Za další měsíc, v únoru, přišly výsledky. Sklerotizujíci osteoplastický osteosarkom na netypickém místě. Následovalo zavedení katetru, chemoterapie. V průběhu léčby, která trvala od února 2016 do dubna 2017 jsem si prošla docela peklem. Potkal mě epileptický záchvat, jako varování, že moje tělo už nemůže. V květnu 2016 proběhla velká operace, kdy mi vyndali celý nádor, ale bohužel já zhubla až na 33kg, a tak mi zavedli PEG do žaludku. Po určité době do mých bloků chemoterapií lékaři přidali také biologickou léčby, která probíhala 2x týdně až do samotného konce léčby (duben 2017). Po skončení chemoterapií se rozhodlo o tom, že by bylo dobré místo po nádoru ozářit, a protože byl nádor blízko mozku, rozhodlo se o protonu v Praze. Bydleli jsme tedy 6 týdnů v Praze u mého strejdy s rodinou. Během celé doby jsem měla po svém boku své úžasné rodiče a tehdy 13 -ti letého bráchu, kteří mě doslova drželi při životě. Jako pomyslnou tečku za tím vším považuju to, že jsem se konečně zbavila všech hadiček a mohla pomalu začínat zase žít.

Momentálně jsem ráda za to, že můžu v rámci možnosti fungovat normálně. Na první pohled na mě nikdo nic nepozná, ale i kdyby.. nestydím se za to. Jsem na sebe svým způsobem pyšná. Tahle životní zkušenost mi vzala pubertu, první lásky a takové to střelené holčičí období. Docela rychle jsem dospěla. Na druhou stranu jsem našla fajn přátele a svoji nejlepší kamarádku Káju, se kterou jsem se často setkávala na pokoji a se kterou jsme denně v kontaktu. Sdílíme spolu i ty největší blbosti. Letos bychom si chtěly udělat náš první zahraniční sólo trip do Říma a Vatikánu. Co se týče mých zdravotních obtíží… mám nějaké. Po ozařování mám velmi zvýšenou kazivost zubů. Už mám 11 korunek nově udělaných. Teď jsem po operaci nosních dutin. Často jsem trpěla na záněty dutin kvůli jizvám na sliznicích. Teď doufám, že to bude lepší.

Robin:  „S rakovinou nelze prohrát, jelikož umírá s tebou. Je to remíza“

Diagnóza: Rakovina plic
Věk: 28 let
Aktuálně: po onkologické léčbě, zdravý

Je to necelej rok a půl zpátky, nález na pravé plíci, tumor jak blázen. Takovou prognózu prostě nechceš slyšet, když ti je 27 let a život máš před sebou. Jediný pozitivum bylo asi to, že jsem neměl metastáze, jinak už to bylo v tak pokročilém stadiu, že nebyla možnost jít pod kudlu.  Léčil jsem se proto kombinací chemoterapie a radioterapie. Byl jsem prakticky ve 3. stádiu nemoci, což není úplně fajn. Upřímně jsem nepočítal s tím, že se už uzdravím a tak jsem to i bral. Nakonec, a to s velkým štěstím, mi to zmizelo celý a prakticky můžu dělat cokoliv. Teď se momentálně s ničím neléčím, jen chodím na kontroly a modlím se, aby se fuck cancer nevrátila.

Baru:  „Život máme jen jeden, tak ho žijme podle sebe.“

Diagnóza: Dermatofibrosarcoma protuberans (hlava)
Věk: 38 let
Aktuálně: po radikální resekci, zdravá

Je to 6 let zpátky, co mne můj muž upozornil na to, že toho rána vypadám nějak jinak. Člověk by se i urazil, ale on neměl namysli zrovna můj nevyspalý obličej, ale tu bouli, co mi vyrostla na hlavě, kterou vyhodnotil jako něco, co je přinejmenším podezřelé. Ano, rostl mi nádor na hlavě a já si toho x měsíců ani nevšimla. I to se stává a asi ne tak výjimečně. Nejsem taky asi jediná, co nerada chodí k doktorům s něčím, co považuje za banalitu a já byla tehdy názoru, že mi to ,,něco,, vyrostlo ze dne na den a nejspíš to fakt nic není. Naštěstí jsem doma poslechla a šla za svou ošetřující lékařkou. Doteď jsem svému muži vděčná, protože vím, že by to jinak mohl být mnohem větší průšvih. Měla jsem v té době roční vytouženou holčičku, cítila se tak šťastná a přišlo tohle nezvaný překvápko. Chvíli to taky trvalo, než se přišlo na to, co ta záhadná boule je..... teď chápu taky proč, jo jasně, byla jsem tehdy jediná v ČR, co měla tenhle trošku prapodivnej agresivní nádor zrovna na hlavě, ale názory některých odborníků mne nepřestanou překvapovat dodnes (s velkým odhodláním jsem po tom všem šla ukázat jednomu lékaři svou zprávu z onkologie s vysvětlením, že jsem v hlavě opravdu neměla sražené mlíko z toho, že kojím dítě... - no comment). Prošla jsem řadou vyšetření, kde se nakonec dle biopsie přišlo na to, že mám poměrně vzácné onemocnění a to Dermatofibrosarcoma protuberans. Počítám, že jste to ještě neslyšeli, já do té doby také ne, ale už jsem se za tu dobu alespoň naučila tohle vyslovovat :). Další vyšetření ukázalo, že jsem naštěstí bez metastáz a tak může dojít k operaci. ,, No podívejte se, kdybyste to měla třeba na končetině, tak je optimální tuto záležitost vyřešit amputací, ale amputovat hlavu vám prostě nemůžeme,,. Jsem fakt ráda, že se mnou lékaři od této chvíle jednali otevřeně. Jo, byl to trošku šok, ale já jsem fakt ráda, že mi ta hlava zůstala, i když trošku pochroumaná. Z hlavy mi vyndali kromě nádoru, kůže a tkáně, také část lebky, čelistní kloub a část vnitřního ucha. A abych nevypadala úplně jako zombie s otevřenou hlavou, tak mi do vzniklé ,,díry,, našili část širokého svalu zádového a část kůže ze zad. Jako jo, vypadala jsem jako Frankenstein a nějakou dobu jsem se se svým novým vzhledem vyrovnávala, ale hodně pomohl čas a taky mé blízké okolí, které prostě neřeší, že mám hlavu šišatou, aspoň si mne lidi nepopletou s nikým jiným :).

Momentálně jsem zdravá a uvidíme, jaký bude mít ten můj příběh pokračování :)

Celý můj příběh si můžete přečíst tady.

Petr:  „Umřel jsem, ale už je mi líp.“

Diagnóza: T-velkobuněčná granulární leukémie
Věk: 44 let
Aktuálně: bojuje

Přichází doktor a říká, že jsem podal heroickej výkon. Já? Prej si byli jistý, že mě ztratí. Toho nedělního červencového rána mě žrala bakterie, která je zdravým lidem neškodná, ale u mě se jí moc líbilo, jenže jsem při tom tak trochu víc umíral.

V ÚHKT mi zachránili život. Všichni ti hrdinové toho nedělního červencovýho rána to udělali, protože to prej tak maj. Nepřestanu jim být vděčný. A to všechno byl vlastně jenom začátek několika příšernejch měsíců s chemoterapií a dalším znovunarozením po nepovedený operaci. Jsem asi Terminátor, když jsem to všechno vydržel, nebo co. Moje diagnóza je nějaká ufounská. V Česku ji asi nikdo jinej nemá, a tak bylo i na odvaze doktorů z ÚHKT mi tuhle nemoc potvrdit. Jmenuje se T-LGL leukémie. Nejsem nejmladší, ale ještě ani tak starej, abych to vzdával, přesto vím, že na tu mojí nádheru vlastně nic není. Mám štěstí, že se to sice za rakovinu krve považuje, ale je to taková klidná kámoška, která si jenom občas v mým těle udělá mejdan a připomene se.

Ve svým životě mám dvě fáze, buď jsem nemocnej, nebo hodně nemocnej. Teď stonám intenzivně už víc než rok a půl. Z toho jsem 11 měsíců na chemo. To pro člověka, kterej před tím pracoval i třeba šestnáct hodin denně, je změna absolutní. Možná je horší, než ta diagnóza, myšlenka, že najednou nemůžu pracovat. Z minuty na minutu. Nejsem zručnej, ani žádnej krasavec, tak se tělem nemůžu moc živit, ale i ta hlava je teď chemická, že špatně vidím, čtu, přemýšlím, nebo si něco pamatuju. Zlepší se to? Prej jo. Doufám. Jedu si na morbidním humoru. A na otázku, jak se mám, s oblibou odpovídám: umřel jsem, ale už je mi líp. Za oslavu stojí každej den, tak se radujte a buďte veselý.

Celý příběh našeho Hero Petra si můžeš přečíst tady.

A tohle jsou naši Soldiers, prostě Ti, co chtěli naši myšlenku podpořit a díky čemuž jsme si všichni užili skvělý den.

Díky patří Mie, Danovi s Barčou, Naty, Markét, Janče, Henrimu, Sharlotě, Radkovi a Radkovi, Barče a dalším......

Mia Mirrelli - je fotografka, která stojí za těmito skvělými fotkami. A nejen, že skvěle fotí, ale při samotném focení dovedla navést a uvolnit naše Heroes s takovou lehkostí, že opadla nervozita i u těch, kteří byli součástí profesionálního focení poprvé. Pro všechny to byl opravdu skvělý zážitek. Mia je velmi talentovaná česká módní fotografka, která svým fotografiím dává duši. A my jsme moc rádi, že ani na vteřinu neváhala, když jsme ji oslovili s naším focením a i přesto, že má dvě malé děti, našla si čas a šla do toho s námi.

www.miamirrelli.cz

David a Bára ze Secondhand 1981 - právě díky nim jsme měli možnost zrealizovat tento foto den, jelikož nám poskytli jejich skvělé prostory pro focení a zázemí a zároveň jsme měli možnost si vybrat z jejich nabídky obchodu, cokoliv nás napadlo. Jsou to prostě srdcaři. To oni můžou za to, že na sobě mají naši Heroes stylové oblečení. David Homola a Bára Vilišová stojí za jedním z nejpopulárnějších second-hand obchodů u nás. Jejich cílem je nákup oblečení z druhé ruky posunout na zážitek, jaký má zákazník z běžného hezkého obchodu a to se jim opravdu daří. Pop-upy, kamenná prodejna v Praze, eshop - to jsou cesty, jak se můžete dostat k nabídce tohoto skvělého second-handu.

www.1981.cz

Líčírna Organics spolu s make-up artistkou Naty Horáčkovou se postaraly o to, že to našim Heroes tak neskutečně slušelo. Když jsme přemýšleli o tom, s kým se spojit na focení, aby se naši Heroes cítili božsky, Líčírna Organics byla jasná volba. A my jsme moc rádi, že do toho šli s námi, jelikož víme, že si naši Heroes zaslouží to nejlepší a to přesně splňuje značka, která pracuje s přírodními a organickými ingrediencemi. Posláním Líčírny Organics je změnit způsob, jakým lidé přemýšlí o složkách a produktech, které si dávají na své tělo. A my jsme rádi, že si naši Heroes mohli vyzkoušet péči, která dělá radost nejen oku, ale hlavně tělu.

www.licirna.cz

Monika Jordnánová a její The Glitters - jestli se naše holčičí Heroes cítily opravdu žensky, tak je to i díky Monče, která dovede na těch hlavách opravdová kouzla. A naše holky to opravdu ocenily a neskutečně jim to slušelo. Copánky, prodloužené vlasy, lesk ..... prostě nádhera. Monča se věnuje vizážistice, lepení řas, pletení copánků a kosmetice již řadu let. Před nedávnem taky s přítelem převzali The Glitters a její sny se začaly stávat skutečností. Monča se zároveň aktivně věnuje negativnímu vlivu fast fashion na životní prostředí.

www.theglitters.cz

Jana Drtilová - o outfity, které měli na focení naši Heroes se společně s ostatními postarala i krásná a inspirativní Jana. Janča je milovnicí módy, fitness a zdravého životního stylu. Móda a styl je součástí jejího života a proto jsme ji přizvali, aby naši Heroes vypadali neodolatelně a to se povedlo. Janča je jednou z našich ambasadorek od začátku projektu Fuck Cancer a moc si toho vážíme.

Profil Janči- tady

Henrique Pinto - další člen našeho stylingového týmu, který se postaral o naše Heroes. Henri je skvělý tančeník, sportovec, moderátor, knihomol a taky milovník módy a proto jsme ho přizvali i na tuto akci, kde se postaral o outfity našich Heroes. Je to srdcař a náš projekt podporuje od samého začátku. Slyšet jste ho mohli o nás mluvit i na Hradeckém Majálese a bude s námi i na tom v Praze.

Profil Henriho - tady

Sharlota - tohle je takový naše slunce, kam Sharlota vstoupí, hned to kolem září. Její energie je neskutečná a nabíjející, což velmi oceňují všichni, co se s ní setkají. Jsme moc rádi, že i Sharlota je součástí našeho projektu a podporuje nás. Na focení byla naší velkou oporou, rádcem a dodavatelem dobré nálady. A kdo by náhodou nevěděl, tak tahle kráska je skvělou českou rapperkou a zpěvačkou a taky člověkem se srdcem na dlani.

Víc o Sharlotě - tady

Bára Šiftová - Barča je propojená s touto tématikou asi víc, než by se hodilo, ale o to víc si vážíme toho, že se do našich aktivit zapojuje. Barča je tou, díky které máme boží backstagovky a záběry těch našich autentických zážitků a emocí, které jsme celý tento foto-den prožívali. ... jsou to dva roky zpátky, kde se jí život otočil na ruby. Z profesního cestování s foťakem se najednou stala jen mámou - mámou onko bojovnice Madlen. Mamou, která se stala skoro inventářem nemocnic. Teď když Madlenka není v aktivní onkologické léčbě - má víc času na sebe -fotí, maluje, líčí, dočaskuje psi z útulků. A v neposlední řadě se snaží rozšiřovat povědomí o tehlé hloupé nemoci.  Rakovina by neměla být téma které je tabu. A právě proto jsme rádi, že ji máme ve své blízkosti.

Barču můžeš sledovat třeba - tady

YES krabičky - Yes, no to byla taková dobrota, že to ani nejde popsat. O plná břicha se nám postaraly YES krabičky a všichni jsme se shodli, že jsme snad nikdy nejedli tak skvělý jídlo právě z krabičky. A vlastně se ani nedivíme, protože za tímhle projektem stojí dva Radkové, co prostě umí. Radek Hasman má na starost vše, co se týká kuchyně, a Radek Vítek vše, co je mimo kuchyň a tohle combo je za nás TOP. Nechat si taky uvařit od michelinského šéfkuchaře není prostě k zahození a když se do toho vloží další Radek, který se aktivně věnuje fitness tréninkům, sestavování jídelníčků a výživovému poradenství, je to dokonalá souhra. My společně s našimi Soldier a Heros, doporučujeme :).

www.yeskrabicky.cz