Jana Boudníková
Naše Hero Janča má smysl pro tumor a proto se podělila o svůj příběh ve stejnojmenném seriálu ČT - Smysl pro tumor.
„Náš život je pouze v našich rukách, proto ho prožijme, jak nejlépe umíme.“
Jak moc nás ovlivňuje to, co v sobě prožíváme? Jak moc máme vše vse svých rukou a kam nás i tak těká zkušenost, jako je právě onkologické onemocnění, může posunout?
Příběh Janči
Bylo mi 14let, když mi zemřel taťka. Měsíce jsem si dávala za vinu, že jsem nepoznala, že se s ním něco děje a nezavolala záchranku včas. Po psychické stránce jsem na tom byla velmi špatně a došlo to až tak daleko, že jsem se chtěla zabít. Nakonec mi došlo, že toto nebude ta pravá cesta a své rozhodnutí jsem změnila. Přestala jsem se vinit z taťkové smrti a začala si užívat života. Bohužel mé tělo si s tak silnými psychickými problémy nedokázalo poradit a odrazilo se to na mém zdraví.
Bohužel jsem se až moc dlouho trápila a mé tělo si s takovými psychickými problémy nedokázalo poradit. Lékaři si se mnou nevěděli rady. Podstoupila jsem řadu vyšetření, dostávala jsem na bolest velké dávky morfia a spíše se čekalo, kdy přijde ,,ten konec,,. Nakonec - ,,za 5 minut 12“ - výsledky jednoho vyšetření ukázaly, že mám rakovinu. Není vůbec nic hezkého, vyslechnout si v 15 letech takovou diagnózu, ale všichni jsme byli rádi, že se přišlo na to, co mi je a mohla začít léčba. Do téhle chvíle, jsem si myslela, že děti můžou mít rakovinu jenom ve filmech. Nedokázala jsem si představit, jak vlastně celá léčba vypadá a co se bude dít. Doktoři nás seznámili s obsahem a délkou léčby – skládala se z 6 bloků chemoterapie. Vše probíhalo víceméně tak, jak bylo předepsáno. Během celých 4 měsíců nastaly pouze 3 situace, kdy jsem potřebovala doplnit červené krvinky, bíle krvinky a krevní destičky.
Jsem člověk, který rád tráví čas s lidmi a neustále někde potřebuje být. Proto pro mě bylo těžké, několik měsíců trávit převážně na lůžku v nemocnici nebo doma. Připadala jsem si uvězněná, a jako bych nic nemohla. V tu dobu jsem byla vděčná za sociální sítě. Založila jsem si účet na jedné stránce, kde mi kdokoli mohl anonymně psát. Myslela jsem si, že je to dobrý způsob jak být v kontaktu s okolním světem a trochu to vyplňovalo mou prázdnotu. Ze začátku to i jako dobrá forma zábavy a vyplnění volného času fungovalo. Mezi hezkými zprávami se však začaly objevovat urážky a nenávistné zprávy. Postupně to začalo gradovat, nenávistných zpráv přibývalo a bohužel mi to začalo negativně ovlivňovat můj psychický stav. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem tuto stránku vypla, přeci jen se tam našlo i několik ,,hodných lidí,, , kteří mne podporovali a já se bála, že zase budu sama. Další věc, která mě během léčby trápila, byli moji kamarádi. Jak se říká, že „v nouzi člověk pozná přítele“, tak přesně toto přísloví se mi během léčby potvrdilo. Ti PRAVÍ kamarádi si se mnou volali, navštěvovali mne a neustále projevovali zájem. A pak tu byli lidi, o kterých jsem si myslela, že jsou ti PRAVÍ, ale opak byl pravdou. Strašně mě to zklamalo, že lidi, kterým jsem opravdu věřila, ani nebyli ochotní zavolat, jak se mám, nebo se k nám zastavit a pokecat. Později mi přišlo, že je musím i prosit, aby mě přišli navštívit, nebo aby si udělali alespoň chvilku, protože pro ně mám dárek k Vánocům. Potřebovala jsem mít pocit, že jsem ,,chtěná,,. Okruh přátel se mi vytřídil, ale o to víc si vážím lidí, kteří zůstali a toho si vážím. Ještě větší podporu jsem potřebovala při návratu do „normálního“ života. Byl to velmi náročný proces, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Myslela jsem si totiž, že ukončením chemoterapie nějakým zázrakem budu mít opět sílu a budu sportovat, jako před nemocí. Avšak na vše se musí pomalu a postupně. To si ale mé mladší já neuvědomovalo. Přemáhala jsem své tělo, protože jsem se potřebovala cítit zase ,,normální,, . Mé tělo na takovu zátěž však nebylo připraveno a dalo mi to vědět.
Dnes už vím, že je potřeba si uvědomit, co všechno naše tělo dokázalo, jak bylo silné, jak MY jsme byli silní. A potom se k našemu tělu hezky chovat. Dokázala jsem to já, dokážeš to i TY. A důležité je, mít kolem sebe lidi, kteří v nás věří a pomůžou nám s tímto dlouhým a náročným procesem.
Nakonec bych už jen chtěla říct, že nikdy nevíme, co nám osud do života přinese, ale překonat se dá úplně vše. Můžeme se cítit na dně, někteří z nás se na dně plácají strašně dlouhou dobu, ale je potřeba najít sílu, vzchopit se a bojovat. Pojďme si užívat života. Buďme šťastní, dělejme lidi okolo nás šťastné. Náš život je pouze v našich rukách, proto ho prožijme, jak nejlépe umíme.
Soldiers & Heroes
Týna Bubeníčková
„Překonala jsem samu sebe.“
Jiří Zahradník
„Svůj život žijete jen jednou.“
Martin Holub
„Vlny nezastavíš, ale můžeš se naučit surfovat.“
Tanita Býmová
„Hlavu vzhůru!“
Karolína Hamanová
„Mám smysl pro tumor.“
Věra Závorková
„Mám smysl pro tumor.“
David Průša
„Mám smysl pro tumor.“
Míša Chotovinská
„Mám smysl pro tumor.“
Pavel Rakus
„Mám smysl pro tumor.“
Blanka Rubešová
„Mám smysl pro tumor.“
Karolina Plšíková
„Mám smysl pro tumor.“
Jakub Haas
„Mám smysl pro tumor.“
Eva Janů
„Mám smysl pro tumor.“
Míša Mokošová
„Mám smysl pro tumor.“
Lucie Bělehradová
„Mám smysl pro tumor.“
Tereza Pospíšilová
„Mám smysl pro tumor.“
Tomáš Pangrác
„Mám smysl pro tumor.“
Veronika Nemčoková
„Mám smysl pro tumor.“
Matěj Kabát
„Mám smysl pro tumor.“
Barbora Hájková
„Mám smysl pro tumor.“
Klára Georges Jezdinská
„Mám smysl pro tumor.“
Klára Svobodová
„Šťastný konec se prozatím odkládá. Ale jen prozatím, budu bojovat dál a nikdy to nevzdám!"
Zuzka Ferková
„Rakovina je b*tch, ale já jsem BAD b*tch."
Alena Dostálová
„Žij tak, jako by každý den měl být poslední."
Tereza Švandová
„Hlavní je brát vše s dávkou humoru."
Tereza Coufalová
„Často si kladu otázku: Proč já?"
Zorka Šťastná
„Mám chuť dojet k moři a dát si kafe pod palmou. Dívat se při tom na nebe a vlny. Na všechny možné odstíny modré naděje..."
Anna a Amálka Linhartovi
„Každý den, kdy se společně zasmějeme, je dar."
Lucie Staňková
„Podle mě náhody neexistují.“
Karolína Sičová
„Během léčby jsem se toho dost naučila, o životě i o sobě.“
Iveta Turečková
„Kamarád, který tě viděl s..., s tebou zůstane napořád“
Robin Hošek
„Dostal jsem druhou šanci a nehodlám ji promarnit.“
Ivanka Danišová
„Ztratila jsem čas, ale neztratila jsem naději.“
Linda Machová
„Nemám čas se ptát: Proč zrovna já? Protože odpověď se nedozvím. Prostě to tak je a dělám vše pro to, abych se uzdravila."
Aneta Procházková
„Já tý mrše ukážu s kým má tu čest a bude litovat, ke komu se nastěhovala.“
Veronika Cigániková
,,Nezáleží na tom, čo sa ti stane, ale na tom, ako to príjmeš.,,
Petr Laštovka
,,Umřel jsem, ale už je mi líp.,,
Kateřina Brudnová
,,Prostě jsem věděla, že to je boj, který musím vyhrát. Jiná myšlenka nepřipadala v úvahu. A vyhrála jsem.,,
Denisa Zajícová Cziglová
,,Jak to celé přežít a nezbláznit se,,
Barbora Šiftová
„Zeptejte se nás, jak se máme my, jak nám opravdu je. Na to se totiž skoro nikdo neptá“
Michal Krulich
„Stačí jedna věta a s dosavadním životem je VETA.“
Kristina Korcinová
„Rakovina mi sice mnohé vzala, ale cítím teď svou sílu víc, než kdy předtím.“
Sharlota
„Já jako Soldier tady bojuju za kohokoliv, kdo to bude potřebovat.“
Eliška Podzimková
„Je dobrý se pacienta na rovinu zeptat, čím si prochází, co se mu děje, než aby bylo trapné ticho.“
NobodyListen
„Jakmile to jednou uslyšíš, tak si to budeš pamatovat navždy, Fuck Cancer.“
Natálie Kotková
„Tohle je rozhodně téma, který chci, aby se dostalo k co nejvíce lidem.“
Maxim Habanec
„Největší bojovníci jsou ti, co bojují s touhle nemocí.“
Karolína Žohová
„Dnes už se cítím být silnější, víc než kdy jindy.“
Sebastián Starý
„Složil jsem básničku, z které se stala hymna Fuck cancer, stále tomu nemohu uvěřit.“
David Kozma
,,Člověk, který řekne, že je pro něj FUCK CANCER vulgární, by si zasloužil pár facek“
Martin Mikyska
,,Dneska je dost jednoduchý se obklopovat jen bezstarostnou zábavou. Žít v bublině pozitivity a dobrých pocitů.“
Zea
„Pokud ti Fuck Cancer přijde vulgární, tak si zkus uvědomit, které z těchto dvou slov je mnohem více vulgárnější.“
Tereza a Milan Bendovi
„Je to téma, které by mělo ve společnosti mnohem víc rezonovat.“
Daniel Chmelíček
„Hlavně se z toho neposrat a užívejte si života, co to jde.“
Michaela Šromotová
„To, že má člověk rakovinu neznamená, že je nakažlivej.“
Filip Jankovič
„Empatie pro mne znamená lidskost.“
Simona Dočkalová
„Věřila jsem, že spolu budeme už napořád … až do smrti. A my byli“
Milada Horová
„Léčbu budu podstupovat do konce života, ale to neznamená, že musím sedět doma na zadku. Chci si život užívat, ne jen přežívat.“
Lukáš Veitl
,,Tito lidé potřebují obrovskou podporu a nejen ode mne, nejen od vás, ale ode všech.,,
Jan Komínek
,,Já jako Soldier bojuju za úplně všechny, týká se to nás všech.,,
Natálie Stejskalová
„FUCK CANCER - tohle je takovej lehkej odvar toho, jak to můžeme pojmenovat.“
Miroslav Romaniv
„Fuck Cancer pro mne znamená jasnou odpověď na tuto nemoc, která rozhodně není lehká.“
Anna Hončíková
„Bojuji za všechny mé vrstevníky, kteří si touto nemocí prochází.“
Nina Poloková
„Svět je jenom ozvěna, to co do něj vložím, to se mi i vrátí, ať to pozitivní nebo to destruktivní.“