Příběh Lucie

Ahoj, jmenuji se Lucie a chtěla bych Vám říct svůj příběh, jak se ze mě stalo chodící akvárium :-). 

V roce 2022 jsme se s manželem rozhodli, že je už nejvyšší čas si založit rodinu. Příroda nám bohužel nepřála a začali jsme chodit na kliniku asistované reprodukce. V lednu v roce 2023 jsem měla těsně před přípravou na 2. pokus IVF. Moc jsem se těšila, zejména když jsem věděla, že zanedlouho oslavím své 31. narozeniny a pokud se zadaří, budu i hrdá maminka.

Když jsem měla vyšetření u paní doktorky před tím, než se mi rozepíše hormonální léčba, tak jsem se na kliniku dostala skoro na čas a po příjezdu jsem si nestihla odskočit na toaletu. V ordinaci všechno probíhalo skvěle. Už jen zbývalo provést kontrolní ultrazvuk. Jenže v ten moment, kdy probíhal ultrazvuk, paní doktorka značně znejistila a v jejím výrazu byl dosti čitelný výraz zmatení. Když jsem se zeptala, co se děje, paní doktorka mi řekla: „Jak tady na to tak koukám, tady máte něco, co nám sem úplně nepatří. No pro jistotu si zavolám kolegy z urologie, aby se podívali, co to je.“

Po chvíli čekání přišel kolega z urologie a prohlížel si snímky z ultrazvuku. Rovnou si mě odvedli na oddělení urologie, kde mi odebrali krev a moč. Podle výsledků bylo všechno v pořádku, ale pro jistotu jsem byla objednána na cystoskopii.

Z cystoskopie jsem byla hodně nervózní, žádné takové vyšetření jsem doposud nepodstoupila a vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat, jak to probíhá atd. Vyšetření probíhalo s velkým smyslem pro humor až na to, že pan doktor mi řekl, že mám v močovém měchýři tumor. Podle cystoskopie tam byl nález o velikosti cca 4 centimetrů. Ihned jsem byla objednána na CT a rovnou mi doktoři naplánovali i operaci.

Před operací jsem měla oslavu narozenin a rodiče se mě ptali, jak to vypadá s IVF. V ten den jsem jim oznámila, že za pár dní jdu na operaci a buď to je nádor nebo to je jen planý poplach. Ve stejný den ČT začala dávat seriál Smysl pro tumor.

Po operaci jsem se dozvěděla, že jsem v sobě měla 2 tumory – jeden o velikosti 6x4 cm a druhý o velikosti 2,5 cm. Byla jsem z toho dost překvapená, vůbec jsem neměla žádné příznaky, jako je krev v moči, bolesti břicha a zad nebo pocit častého nutkání chodit na malou.

To je přece jasný, že to nemůže být nádor, to je přece blbost. To jsem si říkala až do dne, kdy jsem se dozvěděla výsledky. Nádor byl naštěstí klasifikovaný jako low-grade, ale bohužel jeho charakteristika byla, že se ve velmi rád a často vrací, ale nikdo není schopný říct, v jakých intervalech. Nejčastěji se tento nádor primárně objevuje u mužů vyššího věku. Pro jistotu jsem v únoru odcházela s termínem kontrolní operace, která byla naplánovaná na duben.

Byl duben a já jsem měla za sebou další operaci, při které bylo v močáku zase nalezeno několik ložisek. Pan primář urologie byl z mého případu špatný a poslal moje výsledky na posouzení k onkologovi, aby navrhli léčbu. Léčba byla stanovená na cílené chemoterapie aplikované přímo do močového měchýře. První měsíc jsem na chema chodila každý týden, a potom následovaly dávky už s měsíčním rozestupem.

V září jsem měla další cystoskopii a operaci s odstraněním dalších nálezů.

Onkologové mě poslali koncem října na onko-urologický seminář, kdy byla probírána moje diagnóza a intenzita té potvory, co putuje po celém močovém měchýři, a jakou další válečnou strategii zvolíme. Bohužel strategie, kterou zvolili lékaři, byla pro mě v ten moment hodně drastická: Močák musí pryč! V ten moment se ve mně spustily všemožné alarmy a já se rozhodla za svůj močák bojovat. Přece musí být i jiná léčba a metoda. Já močák prostě nedám, nechci mít vývod.

Začátkem listopadu jsem měla další kontrolní cystoskopii, která bohužel zase ukázala, že v močáku jsou další nálezy. Pár dní na to jsem měla další onko-urologický seminář před sebou a tam jsem už byla schopná přijmout nabídku lékařů o odstranění močového měchýře.

Děkuji lékařům, že se mnou měli svatou trpělivost a vymysleli nejelegantnější řešení, a to odstranění močáku a napojení ledvin do střeva.

V prosinci jsem přišla o močák a dneska to vidím jako správné rozhodnutí. Nádor se postupně měnil z low-grade na high-grade a za chvíli by mu byl i močák malý.

Po operaci mi ledviny nefungovaly tak dobře jak měly a docházelo k srůstům, tak jsem si pro velký úspěch znovu prožila hezký pobyt v nemocnici, kde jsem byla kompletně přešitá.

Dneska mi zůstala vzpomínka na devět chemoterapií a čtyři operace v podobě jizvy přes půl břicha. Tohle sice není jizva, která dává život, ale je to jizva, díky které život může ještě trvat.