Příběh Elišky

Ahoj jmenuji se Eliška a je mi 30 let. V květnu 2024 mi diagnostikovali rakovinu tlustého střeva s mnohočetnými metastázemi na játrech. 4. stádium rakoviny.

Celý příběh se začal psát už v září 2023, půl roku po porodu naší dcery. Začaly mi problémy, jako krev na toaletním papíře, svědění, pálení a časté nutkání na stolici, i když vlastně nic. Problémy se objevovaly a zase mizely - třeba co 14 dní. Myslela jsem si, že to budou hemoroidy - po porodu a těhotenství dost časté. Neřešila jsem... Časem se přidala bolest zad, břicha - opět jsem to připisovala tomu, že bolest břicha je přece normální (třeba nadýmání), a bolest zad že mám z toho, že dceru kojím vleže a spí s námi v posteli a tím pádem spím různě pokroucená.

Zhubla jsem za půl roku asi 15 kg a hádejte co - myslela jsem si, že to mám z kojeni a hlavně ze stresu, protože jsem dostala do poporodních depresí. Další příznak byl tužkovitá stolice. No až to začalo být nesnesitelné a na bolesti nereagovaly ani prášky a příznaky už neustávaly, to jsem se teprv donutila jít k doktorovi a to byl, prosím pěkně, až konec února 2024.

Navštívila jsem proktologii, tam se nic neukázalo, doktorce se to ale nelíbilo a poslala mě hned dál (díky bohu, že to nezlehčovala, jak se to často stává), šla jsem potom teda na sigmoideoskopii (zkrácená kolonoskopie), byla jsem tam sama, protože na tu se léky na oblbnutí nedávají. Našli tam obrovský polyp. Po vyšetření mi bylo řečeno, že už je to k operaci a že to bohužel vypadá i jako nezhoubný nádor (podle mě už to od pohledu věděla, že je to špatně). Hned další den ráno jsem šla na krev a objednali mě akutně na CT.

Vzorky posílali na histologii. Potom mi volali, že se mám ještě dostavit radši na celkovou kolonoskopii, aby byla jistota, že není něco dál. Tak jsem se dostavila a bylo mi řečeno, že výsledky histologie a krve dopadly špatně. Adenokarcinom rekta je moje diagnóza. CEA 69.3

Když jsem se ptala, že se bojím jak je to daleko, tak mi řekli, že se bát nemám. Jenže to už jim taky muselo být jasný, podle toho vysokého CEA… co jsem si pak dohledala, tak u takového vysokého čísla, už jsou většinou metky. Střevo bylo dál čisté. Dostala jsem se do své nemocnice, kde mi chtěli udělat ještě další vyšetření atd. Chtěli ještě svoje PET/MR. Nikdo se se mnou nechtěl bavit, nechtěli mi nic říct. Na tom prvním CT jsem byla v jiné nemocnici a v té mé tvrdili, že si ho vyžádali. Taky si to vyžádali, ale pořád mi tvrdili, že nemají popis (moc dobře věděli, že je zle, ale nikdo mi nic neřekl, i když jsem se pořád dokola ptala) až po tom jejich magnetu mi to teda sdělili… Ano, na sdělení diagnózy jsem tam byla sama. Masakr, ani jsem nevěděla jak reagovat, ani jsem vlastně nereagovala. 

Ještě ten den jsem se dostala do rukou onkologa a od té doby to jede až dodnes… Jsem v paliativní léčbě. K dnešnímu dni mám za sebou 34 chemoterapií FOLFox a bioléčbu vectibix. Zatím vše funguje, ale už to budou dva roky co jsem v léčbě. Zatím vše zvládám bez antidepresiv, ale jen díky své rodině a teď už manželovi (svatbu jsme měli teprve minulý rok v červnu). Nebýt jich už jsem asi i na psychiatrii.

Svůj celý příběh na rovinu - otevřeně a upřímně, jak to bylo, jak to je a jak se cítím - sepisuji na své stránce, na Facebooku je to stránka cancer with me a na instagramu cancer_with_me - modrá mašlička na profilovce. Pokud chcete zeptejte se na cokoliv, když budu umět tak odpovím.

Teď je u mě “novinka”, jelikož jsou mé metky neoperovatelné, tak jsem na cestě kontaktovat IKEM s možností transplantace, na kterou jsem přišla ve skupině Fuck Cancer Cartel od paní Kateřiny Vrablíkové, která ji též podstoupila. 

K příspěvku přikládám i fotku, abyste se seznámili i s mým největším podporovatelem, manželem, tátem, kamarádem, kamarádkou, mojí vrbou - prostě takový můj talisman a soulmate. Ten, který zvládá s přehledem všechny moje emoční výlevy, nálady, když jsem na něj hnusná, zlá, protivná. Díky za něho. A samozřejmě je na fotce i na naše dcera, jsou ji 3 roky - netajíme ji, že jsem nemocná, ale zatím tomu moc nerozumí. Má doktory spojené s tím, že když je nemocná, tak jí pomůžou a bude zase zdravá - což mi vlastně i řekne, když jí řeknu, že musím k paní doktorce a to je teprv na palici. A taky abyste si trošku spojili můj příběh i s obličeji.

No asi jsem na konci všeho co jsem chtěla napsat, tak se klidně ptejte.