Příběh Davida

Po přečtení knih od světoznámého cyklisty Lance Armstronga s názvy „Návrat do života“ a „Každá vteřina se počítá“ mě ani ve snu nenapadlo, že prožiji něco podobného…

Na začátku roku 2022 mám životní běžeckou formu a chystám se na vrchol sezóny v podobě závodu Mattoni ½ Maraton Olomouc, který se má konat v polovině června, s cílem vytvoření nového osobního rekordu na této vzdálenosti. Příprava probíhá dle plánu, bohužel během preventivního lékařského vyšetření mi byl diagnostikován zhoubný nádor prostaty. Tato zpráva na mě zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Jak je to možné? Vždyť se cítím úplně zdravý, jen 54 let, nikde žádné příznaky ani obtíže, které by naznačovaly něco takového. Dle lékaře existuje šance na uzdravení, ale rozhodně je třeba počítat s tím, že to znamená konec sportovní kariéry. Tento závěr však nejsem ochoten akceptovat. Nepropadám žádné panice, věřím si, věřím si, že to zvládnu. Hlavně se z toho neposrat. Okamžitě začínám studovat veškeré možné odborné publikace, abych si získal o tomto onemocnění co nejvíce informací. Ve většině publikací se opakuje stále jedno jméno: profesor Vladimír Študent z Fakultní nemocnice Olomouc. S obavami si domlouvám odbornou konzultaci, vždyť jsem obyčejný člověk a přijala mě největší kapacita v oblasti onkourologie, a to nejen v tuzemském měřítku, ale i světovém. Můj cíl je jediný, a to 100 % vyléčení a návrat ke sportu, jiná možnost mě nezajímá. Po velmi příjemném rozhovoru mě pan profesor navrhuje radikální léčbu. Kompletní chirurgické odstranění nádorem zasaženého orgánu. Řešení nejbolestivější, nejtvrdší, ale zároveň nejspolehlivější. V dubnu 2022 zahajuji intenzivní léčbu ve FN Olomouc s jediným cílem, a to je úplné uzdravení a co nejrychlejší návrat do života. Už na nemocničním pokoji opět začínám hltat Lancovu knihu „Návrat do života“, která pro mě v tu chvíli znamená neskutečnou motivaci… Když to dokázal on, dokážu to taky… Nesmím to vzdát, rakovinu porazím a opět budu stát na startu závodu…Za dva měsíce, na pooperačním vyšetření u pana profesora, slyším velmi povzbudivá slova. Nádor byl odstraněn, všechny hodnoty jsou v normě, operační rány zahojeny. Na závěr slyším to nejkrásnější slovo, které jsem jen mohl slyšet… „Vyléčen“.  

I přesto všechno jsem zařazen do databáze onkologických pacientů, a proto musím každé 3 měsíce absolvovat kontrolní vyšetření, zdali jsou všechny hodnoty v pořádku. S nadsázkou říkám, že mám speciální privilegium, protože mohu slavit narozeniny 5x do roka… Bohužel, radikální zákrok přinesl i komplikace, a to inkontinenci, neboli neschopnost udržet moč. Nepříjemné, zejména pro atletiku nebo sporty s doskokem. Beru to sportovně. První etapu nám úspěšně za sebou, nyní jsem na startu té další. Opět se vrhám do boje a opět si věřím, dokážu to. Cíl je jasný - do Štědrého dne dosáhnout plné kontinence. Následuje řada rehabilitací, ale především posilování a cvičení pánevního dna. Každý den nepředstavitelné 3 hodiny cvičení, pořád dokola, každý den, stále těch 11 cviků v několika sériích. Nadešel den 24. listopad roku 2022 a cíl je splněn, přesně o měsíc dříve…    

Píše se 24. únor 2024 a já se vracím do závodnického života… Stojím spolu s dalšími 503 běžci na startu jednoho z nejnáročnějších, ale také nejkrásnějších běžeckých závodů zimní sezóny, s názvem Rohálovská 10. V trikotu s logem spolku Fuck Cancer, jehož jsem se stal mezitím členem, se po 56 minutách a 22 vteřinách dostávám do cíle na 386 místě… Nic nevypouštím a sprintuji do cíle… Přece „Každá vteřina se počítá“…  Jsem zpět a soupeři se mnou opět musí počítat…

Blíží se měsíc červen a s ním i tradiční Mattoni ½ Maraton Olomouc 2024. Jak by bylo krásné se vrátit na závod, o který jsem vinou onemocnění přišel, postavit se na start ½ maratonu a doběhnout do cíle. Olomoucký závod ale nakonec vypouštím, protože se nechci spokojit s pouhou účastí. Pozornost začínám směřovat na podzimní závod PUMA Třeboňský ½ maraton, závod na rychlé a krásné trati v CHKO Třeboňsko. Moje příprava začíná nabývat na intenzitě a já začínám cítím důsledky mého onemocnění a následné léčby. Částečně jsem ztratil sílu a výbušnost, ale naopak získal vytrvalost, mentální sílu a psychickou odolnost. V Třeboni vylepšuji svůj 4 roky starý osobní rekord v ½ maratonu…  

Ještě v cílovém prostoru mě napadá myšlenka, vždyť vytrvalost, mentální síla a psychická odolnost jsou všechno nutné atributy pro zvládnutí největší výzvy pro každého běžce: královská disciplína – Maraton 42,195 km… Několik hodin námahy, bolesti a utrpení, a nakonec v cíli neskutečný výbuch emocí, adrenalinu a nekonečná řeka endorfinů… Toto musím zvládnout, musím to dokázat. Musím dokázat ostatním, že rakovinu lze porazit a je možné i uběhnout maraton. Chci být příkladem, chci ukázat, že se nesmí podceňovat prevence. Že když se nemoc odhalí na samotném začátku, je možné ji porazit… Včasnou prevencí, silou vůle, odhodláním a vírou ve vlastní schopnosti…

V listopadu 2024 začínám speciální přípravu, tak, abych se ctí zvládl svůj cíl. Čeká mě 5 měsíců dřiny, odříkání a bolesti. Hodiny tréninků v nevlídném zimním počasí. Je neděle 6.4.2025, téměř přesně 3 roky od mé hospitalizace v Olomouci, a já stojím na startu mezinárodního závodu ČSOB Bratislava Maraton. Na start nastupuji s pokorou a respektem k této ďábelské trati, ale zároveň na 100 % připraven tak, jak si tato distance zaslouží a zároveň s vědomím, že běžím ne za sebe, ale za tisíce onkologických pacientů… Moje poslední slova před startovním výstřelem: "Hlavně se z toho neposrat…“ Volím konzervativní tempo a po necelých 5 hodinách protínám cílovou pásku! Ty pocity nelze popsat, to se musí zažít. Vše umocňuje i vědomí, že na světě není moc běžců, kteří uběhli maraton po radikální prostatektomii…

Ať slouží můj příběh jako motivace pro všechny ostatní, že nic není nemožné. Všechno je v hlavě, pevné vůli a odhodlání. Je možné rakovinu porazit, je možné eliminovat vedlejší účinky léčby, ale vše začíná u včasné prevence a na to se nesmí nikdy zapomínat…

Na závěr chci ještě vyjádřit poděkování panu profesoru Študentovi a jeho týmu z FN Olomouc za záchranu života. Rovněž chci vyjádřit hlubokou úctu, respekt a poděkování lidem z organizace Fuck Cancer za jejich obětavost a práci pro druhé. Nakonec musím poděkovat své rodině za trpělivost projevenou po celou dobu léčby a zejména následné dlouhodobé přípravy na můj zatím největší a nejslavnější závod…