Příběh Vládi

Jmenuji se Vladimír Kuna a celý život mám peklo na zemi, pokud by jste chtěli - měli zájem tak vám mohu vše napsat. Nyní žiji s přítelem - manželem Pájou 9 let.
Měl jsem přenos od matky (HBsAg pozitivní - vertikální přenos ) doslovně. Rakovinu mám od roku 2019 do dnes. Poprvé mě potkala tahle potvůrka na játrech, kdy bylo akutní játra odtransplantovat a najít nová. Žijeme v Jablonci nad Nisou a shoda okolností zařídila, dárce se našel z Liberce, i krev se shodovala a v kolonce čekatelů jsme byli pouze dva lidé: já a jeden starší pán. Ale pán měl nemocné i ledviny a tak jsem játra od Libereckého dárce "vyhrál já". 

V neděli mne odvezli rychlou do IKEMu a pak už to bylo rychlé... Neměl jsem ani čas mít strach. Najednou jsem se probudil v pondělí v půl jedné odpoledne a vedle lůžka na JIPu stál můj nejmilovanější človíček na světě Pája. Nadzvedl jsem deku a viděl oblepené svoje břicho a všude hadičky a kabely a všude monitory... Nevěřil jsem, že se to všechno stalo. Bohužel mi nová játra ještě přinesli cukrovku. 

Po 4 letech, kdy byl skvělí klid a život bez starostí, mi najednou na jedné kontrole oznámili, že se můj kamarád vrátil, ale v podstatně větším rozsahu. Napadl mi nová játra a prorostl do bránice a srdce. Nechtěl jsem tomu věřit a samozřejmě to mnou i mým Pájou otřáslo. Tak jsme šli do boje znova. Tzn. předoperační kolečko, mnoho vyšetření a plánování operace. 

Vzali si mne do parády největší kapacity pan prof. MUDr. Jiří Froněk, Ph.D. a pan prof. MUDr. Ivan Netuka, Ph.D. Kreslili si na moje břicho a bavili se o operaci jako o tom jestli koupit 5 nebo 6 rohlíků. Naprosto jsem jim věřil. A ubezpečili mne že se operace zdaří. Bylo to podle slov pana Froňka kombinovaná operace a byla náročná, dokonce snad někam vysílaná. Operace se zdařila, ale rekonvalescence byla velmi bolestivá a náročná. Museli mi prý při operaci zvedat žebra a to jsem právě pocítil v rekonvalescenci. Ale jsem mezi živými a to je podstatné. Nicméně jsem se dal do pořádku a žil šťastně až do další zprávy od doktorů, kdy mi oznámili 8 měsíců po druhé těžké operaci, že nádory přibyly. Myslel jsem, že už mám vyhráno a že tohle už nemůže být pravda, ale bohužel byla. Rozšířili se do jater, bránice a plic. Dva na játrech, dva na bránici a čtyři na plicích, a aby toho nebylo málo, tak ještě metastáze na plicích. Tak začala léčba na onkologii v Liberci, chemoterapie. 

Bohužel 5 různých chemoterapií mé tělo nepřijmulo, vedlejší účinky, bolesti končetin, střevní velké potíže, hemoptýza - kašlání krve. Tak se přestalo. Mezi tím mě potkal silný infarkt, který mi probíhal celý minulý prosinec a až čtvrtá rychlá zjistila že jde o silný infarkt myokardu. Tak opět nemocnice, katetrizace věnčité tepny a u propouštění ještě oznámení, že mne potká pravděpodobně ještě jeden.

Poté můj onkolog domluvil radioterapii jednoho nádoru, který způsoboval onu hemoptýzu. Nyní jsem na další terapii která se jmenuje monoterapie, ale opět mi tělo dává najevo že se mu monoterapie nelíbí. Dva dny zpět jsem musel terapii přerušit. 

Dívali jsme se na se na seriál české televize Smysl pro Tumor a to mne i manžela totálně rozsekalo psychicky. Došlo mi, že jsem na tom s Pájíkem docela podobně. Jsem teď ve fázi, kdy absolutně nevím co dál, co bude následovat, jak se k tomu všemu s Pájínkem postavíme. Milujeme lidi, děláme pro ně zábavu ve formě naší kapely Nostalgie, kde zpíváme a hrajeme. Teď sem se dal na háčkování, pletu i ponožky a tak... teď tedy háčkuji. Maluji jinak obrazy a tak. Ale přes to všechno, kdy mne lidi znají jako optimistu jsem nějak psychicky rozsekaný a tak si nějak říkám že už mne nebaví stále jen doufat, samozřejmě že to nevzdám a budu čelit, ale je to náročné.