Příběh Martina

Jednou ráno krátce po mých 50. narozeninách jsem si při holení v zrcadle všimnul na svém krku nevzhledného černého znaménka s nepravidelně roztřepenými okraji. Trvalo potomněkolik týdnů, možná i měsíců, než jsem se objednal a následně dostavil na dermatologii. Pakuž to ale šlo rychle. Paní doktorka znaménko na místě chirurgicky odstranila, poslala vzorek na histologii a za pár dní jsem měl diagnózu – maligní melanom. Následovala tzv. reexcize, tedy další chirurgický zákrok v nemocnici, kdy se odstraní širší okolí původního znaménka, aby se zabránilo dalšímu šíření nádoru. Za pár dní jsem byl z nemocnice doma a mohl odjet na plánovanou dovolenou. Dál jen budu muset chodit na pravidelné kontrolní prohlídky, ale původní melanom nebyl velký, byl odstraněný důkladně a včas, tak kdo by se znepokojoval. Konec prvního dějství.

Opona se znovu zvedá po pěti letech, v listopadu loňského roku. Paní doktorce se při rutinní kontrole krve nezdá hodnota jakéhosi markeru a posílá mě na CT. Za týden si jdu pro výsledek, hned na nemocniční chodbě rozlepuji obdrženou obálku, čtu si o četných metastázách v plicích a dalších orgánech a rázem se propadám do jiného světa, pro mě sice tušeného, ale dosud podvědomě přehlíženého „světa za zrcadlem“. Pryč jsou rázem dřívější malicherné starosti a do mého života nezadržitelně vstupuje nový dominující „koníček“ – léčba rakoviny. Vyšetření se ve vánočním čase a na přelomu roku nesnesitelně vlečou, nabouranou psychiku naštěstí zachraňuje rodina, přátelé, vstřícný zaměstnavatel a v noci prášky na uklidnění.

S potvrzením diagnózy metastazujícího melanomu a zahájením imunoterapeutické léčby přichází zklidnění. Jednou za měsíc docházím ambulantně na infuzi, vedlejší účinky léčby jsou sice otravné, ale snesitelné. Po psychické i fyzické stránce mi v této době hodně pomáhají lekce onkojógy, tedy jemné jógy pro onkologické pacienty, kde potkávám řadu skvělých lidí, spolubojovníků a podporovatelů v boji s rakovinou. Moc děkuji všem, kdo se na přípravě a podpoře těchto terapeutických, zdarma vedených lekcích podílejí. Je to skvělé a má to smysl.

Bylo by celkem fajn tady skončit, ale realita je jiná. Vyšetření magnetickou rezonancí v květnu odhaluje nevelké ložisko v mozku, které je díky skvělé práci lékařů rychle ošetřeno Leksellovým gama nožem. Následující CT sice potvrzuje úspěchy imunoterapie v plicích, kde se metastázy zmenšují, ale zdravotní pojišťovna i přes doporučení zkušených lékařů odmítá dál proplácet léčbu touto metodou. Platím si tedy přes léto několik dávek preparátu sám. Další kontrolní CT a MR pak na začátku září ukazují, že jsem udělal dobře, všechna ložiska na léčbu reagují a zmenšují se. Mám z toho samozřejmě velkou radost, ačkoli vyhráno zatím není. Je absurdní, že více frustrující než boj se samotnou nemocí, je pro mě v tuto chvíli postup mé zdravotní pojišťovny, které nedělá problém průkazně fungující léčbu opakovaně nesmyslně zamítat.

Mám teď za sebou deset měsíců v tom podivném světě za zrcadlem a cítím se docela dobře,ale vím, že mě čekají další bitvy. S nemocí, ale i s byrokratickým a často nesmyslněna staveným systémem zdravotní péče a podpory. Ale nejsem na to sám. A ani za zrcadlem není beznaděj, i když odsud svět často nevypadá úplně růžově a někdo vám k tomu všemu ještě hází další klacky pod nohy. Je fajn, že prostřednictvím tohohle webu a různých akcí dokážou k nám za zrcadlo nahlížet a pomáhat i zdraví lidé. Díky za to, že jste a dáváte naději. Jednou to zrcadlo společně rozbijeme.

Takto si Martin chválí přínos onkojógy, na kterou s námi chodí s dalšími Heroes díky projektu Karma Srdcem :

„Jsem muž po padesátce. Býval jsem zvyklý na pravidelný pohyb – chůze, běh, kolo. Zároveň jsem si tak čistil hlavu. Pak přišla rakovina.
Spolu s ní úzkost, a sport nahradila léčba. Onkojóga přišla jako záchranné lano – pro duši i tělo. Kotva, která pomáhá vzdorovat dravému proudu.
Uklidňuje, osvěžuje, dává nové podněty. A navíc – setkání s lidmi, kteří si prošli podobným, mi ukazuje nový normál: pohodu a uvolnění teď a tady.
Je to prostě radost. Velký dík za to.
PS: Nezáleží na věku ani kondici. Není to jen pro ženy, ale i pro muže."