Příběh Lucky

Ahoj jsem Lucka a když mi bylo 15 let, onemocněla Hodgkinovým lymfomem 3.stupně.

Začalo to celkem nevinně, kdy jsem si v únoru roku 2009 v levém nadklíčku našla bulku, díky mému zlozvyku, hraní si s řetízkem.

Byla jsem tehdy žákyní 9.ročníku základní školy a těšila se na můj první lyžák, ale na ten jsem se už bohužel nedostala. Začalo totiž kolečko po doktorech, nejdříve to začalo mojí obvodní doktorkou, která se mi jen podívala pod spodní víčko oka a viděla že je něco špatně. Takže mě hned poslala do dětské nemocnice na interní oddělení, tam mi vzali krev a poslali na Dětskou onkologii. Vůbec jsem neměla tušení, co to onkologie vlastně je, jen mi bylo divné, že jsou všichni plešatí.

Tak si mě tam hnedka nechali, že se udělá biopsie té bulky a že se uvidí co to vlastně je. Stále jsem v klidu, ani nevím co by mě vlastně čekalo. Proběhla operace a já se probudila s hadičkou a už jsem začala tušit, že je vlastně něco špatně. Test "na zmrzlo" nepotvrdil na 100%, že jde o nádorové onemocnění. Ale muselo se čekat ještě 14 dní, než se to opravdu 100% potvrdí.

Uběhlo 14 dní a už byl ortel - Hodgkinův lymfom 3.stupně. Takže si doktoři zavolali rodiče a jelikož mě už bylo skoro 15, tak jsem u toho chtěla být taky. Tak jsme se dozvěděli, že mě čekají 4 cykly chemoterapie po 3 dnech. A následně ozařování.

Všichni mě uklidňovali že je to "dobrá" nemoc, která se dá dobře vyléčit. A já to naštěstí brala velmi pozitivně, že jsem prostě jen nemocná a že budu za chvilku fit. Což se stalo. Chemoterapie zabrala i následné ozařování a rakovina byla fuč.

Ztratila jsem půl rok svého života, poslední půl rok 9. třídy a prázdniny. Ale co! Následně jsem nastoupila rovnou na novou střední školu, mezi úplně cizí lidi, s asi centimetrům vlasů, s vyholeným půlkruhem vlasů vzadu na krku kvůli ozařování, protože tam vlasy ještě nerostly ale byla jsem zdravá a mohla jsem zase začít žít!

V té době jsem to potřebovala hodně ventilovat, takže když jsme měli v českém jazyce mluvní cvičení na libovolné téma, bylo to právě téma Můj půlrok života, zaprvé abych se necítila hrozně, že nemám vlasy a taky aby se to dostalo do povědomí mladých lidí, protože já sama netušila, že se tohle všechno děje i malým dětem. A že toho je strašně moc, že jsem si pomalu neměla v nemocnici kam lehnout.

V dnešní době sociálních sítí a podobně si myslím, že už to jde více do povědomí mladých lidí, ale oni si to spíš nepřipouští.

V štěstí v neštěstí jsem ale narazila na spoustu přátel, se kterými mě spojila nadace Krtek a následně Pink Bubble, kde jsem potkala spoustu lidí, se stejným osudem, různými druhy a bylo super, jak jsme se o tom mohli všichni společně otevřeně bavit, protože jsme byli na stejné lodi.

Čas plyne, a já jsem stále zdravá jen s malým následkem a to štítnou žlázou po ozařování. Žiju plnohodnotný život, jsem pečovatelka a starám se o staré lidi, jezdím na motorce a žiju každý den, jako by byl můj poslední. To je moje motto.

Jsem ráda že vznikl projekt FUCK CANCER, právě proto aby se tato zákeřná nemoc dostala do povědomí mladých lidí a věděli že na to nejsou sami. Že jsme v tom všichni společně.

...............

Takto končil příběh Lucky v době, kdy natáčela svůj příběh pro Českou televizi a seriál Smysl pro Tumor. Osud však přichystal naší Lucce další životní zkoušku v podobě nové onkologické diagnózy.

...............

Tak a je to tady.... píše se rok 2023, je duben, pár dní před mými narozeninami a další kontrola na onkologii. Každoroční nervozita je stále na místě i po 14 letech, ale vždy si říkám, že se cítím dobře, že mi nic není, že bude vše v pořádku. A na onkologii taky bylo. Jen mi doporučili na ultrazvuku břicha, který se mi dělá pravidelně, abych navštívila svého gynekologa, že je na vaječníkách nějaká cysta, ať ji raději zkontroluje. Říkám si, já tam ale měsíc před kontrolou na onkologii přeci byla?! A doktor nic neříkal... A tady říkají, že je tam něco celkem velkého. Nicméně, já už zrovna měla rozjednanou změnu gynekologa, protože s tím mým současným lékařemjsem nebyla spokojená. Tudíž jsem navštívila novou paní gynekoložku, řekla jsem jí, co se mi přihodilo a zároveň se zprávou z ultrazvuku mě okamžitě vyšetřila. Pro jistotu mi vzala i krev, kde brala i testy na onkomarkry... Vzhledem k mé minulosti a tomu, že jsem byla nová,  byla opravdu pečlivá a nenechala nic náhodě. Onkomarkry vyšly celkem dost vysoké a doporučila mi navštívit gynekologii ve FN Brno. Tam mě ale pan doktor uklidnil, že to nevypadá na nic nádorového, že to bude jen cysta. A že mám přijít zase na podzim na kontrolu. Ovšem co to tedy je s tím mým tělem? Co se to se mnou děje? Jelikož mám po předchozí onkologické léčbě sníženou funkci štítné žlázy, chodím pravidelně i na endokrinologii. Tak jsem šla také na pravidelnou kontrolu a paní doktorce vše řekla. Ta mi již sledovala "uzlíček" delší dobu, nyní ale vzhledem k okolnostem mi raději z něj vzala vzorek. To se dělá ambulantně. Dala mi termín, že mám přijít ráno a že mě píchne, při zákroku jsem měla raději zavřené oči, abych neviděla tu koňskou jehlu a paní doktorka mi udělala punkci. Nebylo to nic hrozného, jen takový nepříjemný tlak. A zase jsem netrpělivě čekala co to tedy bude. Při následné kontrole mi paní doktorka sdělila, že to má nádorové buňky a vypadá to na papilarní karcinom štítné žlázy, že mi dá žádanku na ORL do FNUSA. Já ale měla jet na dovolenou, ptala jsem se zda to nevadí, ona se tedy moc netvářila, že by šla raději hned... ale stejně po telefonátu do FNUSA neměli hned termín na konzultaci, že to nevadí a ať dojdu po dovolené. No ale co se nestalo, já byla taaak moc šikovná, že jsem si zlomila nohu na dovolené. No jak se říká, když se daří tak se daří. A čas utíkal, nadešel čas konzultace na ORL, domluvili jsme se na termín operace, který se ale posunoval, kvůli té mé noze.... Operace nakonec proběhla v září, všichni byli moc hodní a skvělí, vzali mi celou štítnou žlázu včetně uzlíku, jizva se hojí a konečný potvrzený verdikt papilární karcinom štítné žlázy. Naštěstí nejsou žádné metastáze a podařilo se to celé bez problémů odstranit. Nyní jsem zdravá, jak říkala paní doktorka "je to dobrá rakovina", a že jsem měla štěstí, že se to vše podchytilo včas, nádor měl ale nakonec 13 mm z původních 8 mm.. takže potvora během chvilky pěkně vyrostl.. Sdělila mi také, že je to poměrně typické, když jsem předtím měla Hodgkinovu chorobu. Na kontrole na endokrinologii mě paní doktorka ale doporučila na Kliniku nukleární medicíny a endokrinologie do Prahy do FN Motol. Poslala tam všechny moje dokumenty a čekám, zda budu muset podstoupit ještě následné léčení radiojodovou terapií. Člověk hold nikdy neví, kdy si "zase" vytáhne Černého Petra. Já doufám, že už budu mít klid, že dvakrát už stačí. FUCK CANCER