Příběh Lucky

Ahoj jsem Lucka a když mi bylo 15 let, onemocněla Hodgkinovým lymfomem 3.stupně.

Začalo to celkem nevinně, kdy jsem si v únoru roku 2009 v levém nadklíčku našla bulku, díky mému zlozvyku, hraní si s řetízkem.

Byla jsem tehdy žákyní 9.ročníku základní školy a těšila se na můj první lyžák, ale na ten jsem se už bohužel nedostala. Začalo totiž kolečko po doktorech, nejdříve to začalo mojí obvodní doktorkou, která se mi jen podívala pod spodní víčko oka a viděla že je něco špatně. Takže mě hned poslala do dětské nemocnice na interní oddělení, tam mi vzali krev a poslali na Dětskou onkologii. Vůbec jsem neměla tušení, co to onkologie vlastně je, jen mi bylo divné, že jsou všichni plešatí.

Tak si mě tam hnedka nechali, že se udělá biopsie té bulky a že se uvidí co to vlastně je. Stále jsem v klidu, ani nevím co by mě vlastně čekalo. Proběhla operace a já se probudila s hadičkou a už jsem začala tušit, že je vlastně něco špatně. Test "na zmrzlo" nepotvrdil na 100%, že jde o nádorové onemocnění. Ale muselo se čekat ještě 14 dní, než se to opravdu 100% potvrdí.

Uběhlo 14 dní a už byl ortel - Hodgkinův lymfom 3.stupně. Takže si doktoři zavolali rodiče a jelikož mě už bylo skoro 15, tak jsem u toho chtěla být taky. Tak jsme se dozvěděli, že mě čekají 4 cykly chemoterapie po 3 dnech. A následně ozařování.

Všichni mě uklidňovali že je to "dobrá" nemoc, která se dá dobře vyléčit. A já to naštěstí brala velmi pozitivně, že jsem prostě jen nemocná a že budu za chvilku fit. Což se stalo. Chemoterapie zabrala i následné ozařování a rakovina byla fuč.

Ztratila jsem půl rok svého života, poslední půl rok 9. třídy a prázdniny. Ale co! Následně jsem nastoupila rovnou na novou střední školu, mezi úplně cizí lidi, s asi centimetrům vlasů, s vyholeným půlkruhem vlasů vzadu na krku kvůli ozařování, protože tam vlasy ještě nerostly ale byla jsem zdravá a mohla jsem zase začít žít!

V té době jsem to potřebovala hodně ventilovat, takže když jsme měli v českém jazyce mluvní cvičení na libovolné téma, bylo to právě téma Můj půlrok života, zaprvé abych se necítila hrozně, že nemám vlasy a taky aby se to dostalo do povědomí mladých lidí, protože já sama netušila, že se tohle všechno děje i malým dětem. A že toho je strašně moc, že jsem si pomalu neměla v nemocnici kam lehnout.

V dnešní době sociálních sítí a podobně si myslím, že už to jde více do povědomí mladých lidí, ale oni si to spíš nepřipouští.

V štěstí v neštěstí jsem ale narazila na spoustu přátel, se kterými mě spojila nadace Krtek a následně Pink Bubble, kde jsem potkala spoustu lidí, se stejným osudem, různými druhy a bylo super, jak jsme se o tom mohli všichni společně otevřeně bavit, protože jsme byli na stejné lodi.

Čas plyne, a já jsem stále zdravá jen s malým následkem a to štítnou žlázou po ozařování. Žiju plnohodnotný život, jsem pečovatelka a starám se o staré lidi, jezdím na motorce a žiju každý den, jako by byl můj poslední. To je moje motto.

Jsem ráda že vznikl projekt FUCK CANCER, právě proto aby se tato zákeřná nemoc dostala do povědomí mladých lidí a věděli že na to nejsou sami. Že jsme v tom všichni společně.

...............

Takto končil příběh Lucky v době, kdy natáčela svůj příběh pro Českou televizi a seriál Smysl pro Tumor. Osud však přichystal naší Lucce další životní zkoušku v podobě nové onkologické diagnózy.

...............

Píše se rok 2023. Je duben, pár dní před mými narozeninami a já jdu na pravidelnou kontrolu na onkologii. Po 14 letech je nervozita stále přítomná, ale říkám si: „Cítím se dobře, určitě bude všechno v pořádku.“ Na onkologii opravdu bylo – jen mi doporučili zajít na ultrazvuk břicha. Preventivně.

Tam ale zjistili něco na vaječnících – prý cysta. Přitom měsíc předtím jsem byla na gynekologii a nic mi neřekli… To už jsem ale stejně řešila změnu gynekologa, takže jsem to rovnou konzultovala s novou paní doktorkou. Ta byla velmi důsledná – udělala mi krevní testy včetně onkomarkerů. Ty vyšly dost vysoké.

Dostala jsem doporučení na gynekologii FN Brno. Tam mě pan doktor sice uklidnil, že to nevypadá na nic zhoubného – jen cysta – ale prý ať přijdu na podzim na kontrolu. Mezitím jsem také šla na pravidelnou kontrolu na endokrinologii, kde už delší dobu sledovali uzlík na štítné žláze. Vzhledem k aktuálnímu vývoji se lékařka rozhodla pro punkci.

A bum – výsledek: nález nádorových buněk. Verdikt: papilární karcinom štítné žlázy.

Dostala jsem žádanku na ORL do FNUSA a čekala mě další operace. Mezitím jsem si stihla na dovolené zlomit nohu (protože když se daří, tak se daří). Operace proběhla nakonec v září – byla mi odstraněna celá štítná žláza i uzlík. Naštěstí žádné metastázy, vše bylo odstraněno včas. Paní doktorka říkala, že jde opět o „dobrou rakovinu“, která se dá léčit. Jen za pár měsíců narostl nádor z 8 mm na 13 mm – potvora.

Byla jsem odeslána na Kliniku nukleární medicíny a endokrinologie do FN Motol. A tam to začalo znovu.

Po schválení léčby jsem nastoupila na radiojódovou terapii. Musela jsem být izolovaná kvůli radioaktivní látce. Naštěstí jsem byla na pokoji s velmi milou paní, která už tímto procesem několikrát prošla a krásně mě celým týdnem provedla. Být s někým 24/7 celý týden není vždy jednoduché, ale její přítomnost byla velkou pomocí. Díky tomu jsem měla i prostor dokončit svou absolventskou práci.

Léčbu jsem zvládla, odjela domů a čeká mě roční kontrola. Výsledky byly sice trochu zkreslené, ale vzhledem k tomu, že se s partnerem chceme pokusit o dítě, je důležité, že vše vypadá zatím dobře. V průběhu léčby jsem úspěšně dokončila vyšší odborné vzdělání a vše směřovalo ke klidu.

Jenže... moje tělo si asi řeklo, že klid mít ještě nebudu. Cysta, kterou jsem měla na vaječníku a která byla považována za „klidnou“, se po neúspěšné punkci najednou probudila a způsobila mi silný zánět. 

Když píšu tyto řádky, je červenec 2025. Doufám, že se tento náročný kruh konečně uzavírá. Nyní se chci plně soustředit na svou novou práci sociální pracovnice a věřím, že i po odstranění pravého vejcovodu a vaječníku dostanu šanci založit rodinu.

Znovu říkám: FUCK CANCER. Dvakrát už snad stačilo.