Příběh Lucky

Ahoj jsem Lucka a nyní je mi 28, je tomu už dlouhých 13 let, co jsem v mých 15 onemocněla Hodgkinovým lymfomem 3.stupně.

Začalo to celkem nevinně, kdy jsem si v únoru roku 2009 v levém nadklíčku našla bulku, díky mému zlozvyku, hraní si s řetízkem.

Byla jsem tehdy žákyní 9.ročníku základní školy a těšila se na můj první lyžák, ale na ten jsem se už bohužel nedostala. Začalo totiž kolečko po doktorech, nejdříve to začalo mojí obvodní doktorkou, která se mi jen podívala pod spodní víčko oka a viděla že je něco špatně. Takže mě hned poslala do dětské nemocnice na interní oddělení, tam mi vzali krev a poslali na Dětskou onkologii. Vůbec jsem neměla tušení, co to onkologie vlastně je, jen mi bylo divné, že jsou všichni plešatí.

Tak si mě tam hnedka nechali, že se udělá biopsie té bulky a že se uvidí co to vlastně je. Stále jsem v klidu, ani nevím co by mě vlastně čekalo. Proběhla operace a já se probudila s hadičkou a už jsem začala tušit, že je vlastně něco špatně. Test "na zmrzlo" nepotvrdil na 100%, že jde o nádorové onemocnění. Ale muselo se čekat ještě 14 dní, než se to opravdu 100% potvrdí.

Uběhlo 14 dní a už byl ortel - Hodgkinův lymfom 3.stupně. Takže si doktoři zavolali rodiče a jelikož mě už bylo skoro 15, tak jsem u toho chtěla být taky. Tak jsme se dozvěděli, že mě čekají 4 cykly chemoterapie po 3 dnech. A následně ozařování.

Všichni mě uklidňovali že je to "dobrá" nemoc, která se dá dobře vyléčit. A já to naštěstí brala velmi pozitivně, že jsem prostě jen nemocná a že budu za chvilku fit. Což se stalo. Chemoterapie zabrala i následné ozařování a rakovina byla fuč.

Ztratila jsem půl rok svého života, poslední půl rok 9. třídy a prázdniny. Ale co! Následně jsem nastoupila rovnou na novou střední školu, mezi úplně cizí lidi, s asi centimetrům vlasů, s vyholeným půlkruhem vlasů vzadu na krku kvůli ozařování, protože tam vlasy ještě nerostly ale byla jsem zdravá a mohla jsem zase začít žít!

V té době jsem to potřebovala hodně ventilovat, takže když jsme měli v českém jazyce mluvní cvičení na libovolné téma, bylo to právě téma Můj půlrok života, zaprvé abych se necítila hrozně, že nemám vlasy a taky aby se to dostalo do povědomí mladých lidí, protože já sama netušila, že se tohle všechno děje i malým dětem. A že toho je strašně moc, že jsem si pomalu neměla v nemocnici kam lehnout.

V dnešní době sociálních sítí a podobně si myslím, že už to jde více do povědomí mladých lidí, ale oni si to spíš nepřipouští.

V štěstí v neštěstí jsem ale narazila na spoustu přátel, se kterými mě spojila nadace Krtek a následně Pink Bubble, kde jsem potkala spoustu lidí, se stejným osudem, různými druhy a bylo super, jak jsme se o tom mohli všichni společně otevřeně bavit, protože jsme byli na stejné lodi.

Čas plyne, a já jsem stále zdravá jen s malým následkem a to štítnou žlázou po ozařování. Žiju plnohodnotný život, jsem pečovatelka a starám se o staré lidi, jezdím na motorce a žiju každý den, jako by byl můj poslední. To je moje motto.

Jsem ráda že vzniká projekt FUCK CANCER, právě proto aby se tato zákeřná nemoc dostala do povědomí mladých lidí a věděli že na to nejsou sami. Že jsme v tom všichni společně.

Lucka