Příběh Kuby

Ahoj, jmenuju se Kuba a tohle je můj příběh.

Bylo mi 17, studoval jsem na gymnáziu a hrál jsem hokej. Jednoho dne jsem si všiml, že mám levé stehno silnější než pravé a je znatelně tvrdší, tak jsem se o tom zmínil rodičům. Původně jsme si mysleli, že můžu mít nohu jen namoženou (byl jsem tou dobou osmý den v řadě na ledě), ale nakonec jsem se rozhodli zajít k doktorovi. Tomu se hned něco nezdálo, takže mě poslal na rentgen a sono. Na sono byla taková fronta, že než jsem se dostal na řadu, doktor měl snímky z rentgenu a volal, ať okamžitě jedeme k němu a ať tam máma přijde sama. Cestou jsem se jí zeptal, jestli je možný mít v kosti nádor a když jsem jí viděl jít zpátky se slzami v očích, bylo mi jasné, že jsem měl pravdu. Ještě ten den jsme jeli do Plzeňské nemocnice, odkud nás ráno převezli do Motola. V Motole jsem byl z počátku jen chvíli. Dostal jsem info, jak by měla léčba probíhat, naplálovaly se nezbytné zákroky (biopsie a zavedení centrálního katetru) a jel jsem domů. Po obdržení výsledků biopsie mi byl sdělen nástup na první dávku chemoterapie. 31. 12. 2013. Od té doby jsem byl téměř pravidelně týden v Motole a týden doma ...... až do března, kdy následovala operace.

Že půjde o amputaci jsem si víceméně uvědomoval sám, protože oficiálně nám to řekl doktor až den před operací. Po operaci jsem měl pár týdnů volno, aby se rána zhojila. Vlivem předchozí chemoterapie nebyla však regenerace dostatečná a na další dávky chemoterapie jsem musel nastoupit s ještě nezhojenou ránou. Rána se díky tomu nezhojila a musela se po celý zbytek léčby převazovat. Léčbu na onkologii jsem ukončil v říjnu, poté následovala revizní operace nezhojené rány a vyndání centrálního katetru. Za to, že jsem léčbu zvládl, vděčím především tomu, že jsem si nikdy nepřipustil neúspěch a své mámě, která byla v nemocnici celou dobu se mnou, což bylo důležité hlavně po operaci, kdy bych si sám nemohl ani dojít na záchod. Další obrovskou podporou pro mě byla tehdejší přítelkyně, se kterou jsme se dali dohromady právě v průběhu léčby. Během léčby jsem zvládl i studovat a díky individuálnímu studijnímu plánu jsem se po léčbě mohl vrátit mezi své spolužáky.

Kdybych mohl něco vzkázat dalším pacientům tak to, že je to hlavně o hlavě. Pokud budeš psychicky silný, bude silné i tvé okolí, které tě podporuje.