I Hero může být Soldier.
Co to vlastně znamená? Může člověk, který  si v životě hodně zkusil, jak po fyzické či psychické stránce, najít v sobě sílu dál pomáhat i přes svá zdravotní omezení?

Ano!

Přinášíme Vám příběh mladé Kristiny Korcinové, která se i přes životní překážky a nelehký osud, rozhodla pomáhat tam, kde je to potřeba. Nesvedla nás dohromady náhoda, ale empatie. Empatie, která dovede velké věci. 

A co nám o sobě napsala?

Projekt FUCK CANCER mě oslovil okamžitě, když mi o něm nadšeně vyprávěla moje paní doktorka Mudr. Viera Bajčiová, CSc.
Hned jsem věděla, že se chci připojit. Sama jsem prošla onkologickým onemocněním ve třinácti letech. Konkrétně to byl chondrosarkom ve stehenní kosti, který chtěl metastazovat do plic. Imunita naštěstí zasáhla a zárodky v plicích zničila, ale podstoupila jsem náročnou operaci, kde mi byla dána dárcovská kost. Když jsem zjistila, že mám rakovinu kosti, byla jsem naprosto zdrcená, protože jsem tehdy dělala osm sportů a většinu z nich závodně. Počítalo se, že půjdu na sportovně zaměřenou střední školu a bude to má budoucí kariéra. Získala jsem však i tím, čím jsem si prošla, jelikož jsem objevila svou ohromnou vášeň a lásku k umění, které je mi v mém životě velkou oporou a radostí. Na svou nemoc jsem však přišla úplnou náhodou, když se mi jeden den nechtělo psát pololetku z českého jazyka na základce. Musím se při té vzpomínce dnes usmívat  :-). Řekla jsem si, že mě už dlouho pobolívá noha, jako bych v kosti měla kamínek, stejně jako máme občas všichni v botě. (A ono to tak vážně bylo.) Šla jsem tedy k obvodní doktorce s tím, že mi dá razítko do omluvňáku a zbytek dne budu hrát oblíbenou hru na počítači. Už jsem se ale ten den nevrátila domů. Vlastně několik měsíců. V nemocnici jsem to měla paradoxně ráda. Sestřičky a doktoři ve FNUSA v Brně na mě byli moc hodní, dokonce si se mnou pinkali s míčem a nosili mi nanuky, nebo mi jeden doktor četl Harryho Pottera na JIPce každý den před usnutím. Vyrobila jsem na oplátku všem perličková zvířátka na vizitky a oni je dodnes nosí... a to už je tolik let. Dojímá mě to stále.

Výraz FUCK CANCER je pro mne zvučný a úderný. I já nemám problém s prvním, ale s druhým slovem.
Rakovina nás skutečně nešetří. My bychom neměli šetřit ji! Jsme bojovníci, kteří se nevzdávají. Chtěla bych tímto předat vzkaz všem, kteří se aktuálně léčí, kteří bojují. - Nevzdávejte to!
FUCK CANCER a ohromná další spousta lidí při vás stojí. Jste úžasně silní a nejste sami.
Vždy za vás budu bojovat. A taky i za všechny bojovníky, ať už se zákeřnou rakovinou, nebo s jiným onemocněním.

FUCK CANCER mi nepřijde jako vůlgární výraz. To právě rakovina je vulgární. Rakovina není žádná oáza, je to opravdu onemocnění, které nás absolutně nešetří. Mluvím z pozice toho, kdo ji sám na vlastní kůži zažil. Setkala jsem se s názory, že je rakovina ozdravný proces organismu, nebo že by se k ní mělo přistupovat s vděkem a s láskou. Rozumím těmto názorům, to opravdu. Ale to k nemocným lidem by se tak mělo přistupovat, věnovat jim péči a hlubokou lásku. Co se týče rakoviny, tam to chce ostrý útok a obranu. Tohle je má osobní zkušenost.

Naštěstí po své onkologické léčbě "pouze" kulhám a tudíž většinu času potřebuju doslova berličku :-). Dostala jsem od své ženy tu dřevěnou, co mám na fotce a moc se mi líbí. Vážnějším následkem ale byl po dlouhé roky pocit vydělení se ze společnosti/skupiny. Chyběla jsem kvůli léčbě na mnoha událostech a ve škole a nemohla jsem dělat to, co tehdy moji kamarádi/spolužáci. To mě dlouho dost mrzelo.

To už naštěstí odeznělo. Sice mi přibylo onemocnění Duše - schizofrenie, ale rozhodně se z toho nehroutím. Založila jsem společně s Peťou a Marsy pacientskou organizaci LAJKNI DUŠI, která bude pomáhat BOJOVNICÍM & BOJOVNÍKŮM s duševním onemocněním ve věkové kategorii 14-65 let a to takovým způsobem, který zatím ještě nemá v České republice obdoby. Ten nápad založit LAJKNI DUŠI mi na mysl přišel díky skvělému Nadačnímu fondu Pink Bubble, který mi splnil přání, což mě zasáhlo neuvěřitelným způsobem. Věřím, že se nám za pomoci dobrých lidí podaří náš projekt rozjet. V tyto dny se pokoušíme vybrat na Donio peníze na náš start.

Okolí všech BOJOVNÍKŮ, ať už s jakýmkoliv onemocnění bych ráda vzkázala: Buďte laskaví. K bojovníkům, ale i k sobě samým. Je to boj, vím, užijte si každou chvíli radosti a živte ji v sobě. Přeji vám a pevně věřím, že těch radostí bude brzy víc a víc. Buďte tu pro bojovníky - a taky pro sebe. Děkuju, že tu jste.

Děkuju všem, kteří si můj příběh přečetli.

-----------------------------------

Pokud jste dočetli až sem, tak víte, že příběh Kristiny má šťastný ,,konec,,. Nádorové onemocnění ji již neohrožuje na životě a i přes zdravotní omezení a následné diagnózy, kteřé přišly a častokrát to s nimi není jednoduché, má neskutečnou sílu žít a zároveň pomáhat. Je zapojena do projektu Fuck Cancer a v současné době staví na nohy projekt pomoci pro bojovníky a bojovnice s duševním onemocněním, kde v dnešních dnech běží sbírka na - Donio - Lajkni Duši