Příběh Alči

Můj příběh o boji s rakovinou se začal psát v září roku 2018, krátce před 41. narozeninami. Plně jsem si užívala svůj život plný svobody a pohybu, ve kterém jsem našla velkou zálibu.  Během červencových svátků jsem polehávala s angínou, z níž jsem se dostávala nezvykle celý měsíc. Když nemoc odezněla, všimla jsem si, že mě pobolívá prs. Přičítala jsem to zpočátku běhu a špatně padnoucí sportovní podprsence. Jenže pak už bolela i ruka, nejen prs. Když to trvalo přibližně měsíc, odhodlala jsem se zajít na gynekologii. Tam mi lékařka prs prohmatala a konstatovala, že se nejspíš jedná o zduřelou mléčnou žlázu, ale pro můj klid mě raději poslala na ultrazvuk. 4. 9. 2018 jsem tedy šla hned ráno po noční na sono. Mamodiagnostička, která prováděla vyšetření, nic neříkala, ale pak pronesla, že tam něco je a bude třeba udělat mamograf doplněný o biopsii.

V tu chvíli něco ve mne křičelo, že je zle. Z ultrazvuku jsem jela na gynekologii s myšlenkami, že moje gynekoložka z toho papíru vyčte něco jiného, nějakou příznivější diagnózu. Dočkala jsem se jen věty, že rakovina nebolí, takže to nemusí být můj případ. Jenže proběhla biopsie a výsledky, které jsem z ní dostala 20. září, mluvily jasně. Všechno to najednou zapadlo dohromady – bolest, únava, špatná imunita, kůže prsu vtáhnutá dovnitř. Výsledky biopsie bylo třeba doplnit v rámci stageingu o ultrazvuk břicha, rentgen plic a navštívila jsem ihned mamologickou poradnu. Tam mi mladý, pohledný lékař oznámil, že mám karcinom prsu. Zatmělo se mi před očima a hlavou mě proběhla myšlenka, že to je můj konec. Pan doktor mě začal hned uklidňovat, že rakovina prsu je v dnešní době dobře léčitelná  a navíc na můj typ nádoru zabírá moderní biologická léčba.

Mé další kroky vedly na onkologii, kde jsem absolvovala 4 kola chemoterapií se silným cytostatikem po 3 týdnech a pak každý týden 12 dávek slabších chemoterapií. Zvládala jsem je dobře a bez nevolností. V dubnu 2019 jsem šla na prs šetřící operaci, při níž byl odstraněn nádor s přilehlou tkání. Následovalo ozařování, které jsem snášela hůře, především kvůli popálením, jenž na konci léčby dosahovaly 3. stupně. Zbývalo mi ještě pár měsíců biologické léčby, která trvala celkem rok.V prosinci 2019 jsem léčbu ukončila a v únoru po kontrole na ultrazvuku byla prohlášena za zdravou. Že mě často bolela záda a nabrala jsem  kila, snad už při každém nadechnutí, bylo doktorem přičítáno k prodělané léčbě. V květnu 2020 jsem odjela tedy do lázní. Po návratu za 3 týdny proběhla kontrola na onkologii, kde jsem dostala žádanku na sono jater a lékařka mně řekla, že stačí jít až tak koncem září, než půjdu zpět na kontrolu. No ale já jsem člověk nenechavý a šla jsem během následujících 3 týdnů, no a dneska můžu říci, že mě to nejspsíš zachránilo. Na sonu bylo nalezeno rozsáhlé metastatické ložisko na játrech o velikosti 7x8x4 cm. Okamžitě jsem byla odeslána zpět na onkologii, odtamtud na CT, kde toto bylo potvrzeno a ještě bylo potvrzeno další ložisko v druhém jaterním oblouku. Hned druhý den následovalo PetCt v Praze na Homolce a další ložisko metastáze bylo nalezeno v bederním obratli, takže opět chemoterapie a biologická léčba, která úspěšně zabrala až do prosince 2021, kde bylo nalezeno malé ložisko opět v játrech. Tentokrát jsem byla odeslána na gama nůž do Ostravy a čekala jsem na schválení nové léčby. Gama nůž zabral, biologická léčba funguje a já si užívám každého dne. Chodím na brigády, jezdím na dovolenou, ráda chodím na procházky a svůj volný čas věnuji svým největším láskám, dcerám své neteře, která mě tady drží a když mě je nejvíc smutno a říkám si, že už nemůžu dál, ony dvě mě nakopnou a jsem zas plná sil pro ně.